Spolubydlící

Místo spolužití
kuchyňské potkávání.

A místo spoluřeči
občas
křik za zdí,
možná hudba,
možná se miluje,
anebo tam vříská její kocour
a Lída tam není.

Poslední dobou nosí na hlavě kapuc jako mnich.
Postává v kuchyni, občas pod kapuc zapluje hrníček s čajem.
Neděje se nic?
Občas bílý obličej.

Byt má dva pokoje, chodíme se navštěvovat.
Společně – kuchyň, televize.

Onehdy, zjančený z Terezky, jsem se jí ptal.
Stáli jsme v kuchyni, díval jsem se na palce svých bosých nohou.
To odeznělo.

Všechno je jak tón, co odezní.
Televize zůstane. Kuchyň.