Identifikační

Pomalý, až oči bolí
zvláště ty z minulých let
Budoucí radši si nezvykají
aby se nemusely zpít
a k tomu snímám srdcovou dámu
a batikově vymačkán usínám s ní v klíně
a kulhavý noční hlídač
kroutí hlavou a znechuceně skřípe
zubama a sípá dechem
který jsem od něj opsal
abych zbytečně nevyčníval
v tom odkládacím depu
kde rozhoupají podlahu každou chvíli
a do cesty postaví v mžiku tál
a rozkvetlé vlčí máky
do pole jak vykřičené otazníky
Hendrix se ozval právě včas
byť z velké dálky a s hallem
nehodným psychedelické kytary
vhozené do smečky apoštolů
těsně před jejich rozprchnutím
vydaných vůli pouští a měst
s květinou věčně mezi rty
a s láskou na dlaních místo světlic
upustil slinu do plivátka z prachu
vytyčeného kameny příštích let
a do davu vykřičel obrysy sebeúcty
kterou rok předtím psal reverend King
a poslední čipman kejkle do rozednění
a úsvit až boďák vyhasl
a za obcí kam nic nezajede
doteky síly pápěří
kdo nic nepohladil, ať odejde
to není chlouba pekelných jezdců
i když se řítíme z kopce
a ukradli úpatí
to není jízda moravských králů
a vůbec tu nejde o zvyky
pokud v to nezahrnou zkousnuté pysky
a schované pěsti v kapsách
tak už je Jimi neposlouchej
zakvákej nebi skřehot žab
a kdyby jim to bylo snad málo
připomeň jak padá listí
a já si přešlápnu na druhou
a přehraj mi sloku
a udělám možná celý krok
a ty dávno vyděláno
Pomalý, až oči bolí
no tak se nekoukej a zhasni
Budoucí radši si nezvykají
nebo nemají čím