Léto 1989

Z kandelábru teče pot srpnového večera
unavená paní pláče do kanálu
na chodníku fízl
z celé té marnosti dloube se v nose.

Chrupavky nechrupají
už ani chrupky
nad městem balón létá
placený jen pro ten plezír komitétem.

Zavřít se do sklepů
hluchých pod platy na vejce
narvat se do kytar
dokud to jde.

Londonbus civí z plakátu
jako vždy ze zdi
v keckách se kamínek tváří jak šutr
a žízeň si natřásá peří.