Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Básník
Sražen k zemi,
jako tělo bez hmotnosti,
bláhovými skutky zmámen,
neschopen napsat kloudnou větu,
zatímco ostatní již dávno vydávají své paměti.
Ráno odvíjející další den,
ráno,
kdy ruce mluví o pravdě
a zrcadla se nám smějí.
Bylo na čase vstát
a postavit se zpříma na nohy,
ve kterých dřímala sabotáž,
aby se vše lehce zvrtlo.
Včera se to všechno zvrtlo.
Včera se to tak všechno zvrtlo,
že vůbec nevěděl co,
protože nevěděl
jak na tom je.
Všichni mu sice říkali děje se to a to,
ale nikdo mu neřekl,
co má cítit.
Čekal na autobus
a v kapse pomačkával prázdnou krabičku cigaret.
Papír byl poddajný,
ale ten staniol....
jakoby se mu vysmíval.
Ne včera rozhodně nepřestal kouřit,
ba pozoroval, kdo všechno ještě v dnešní době kouří.
Nikdy nechtěl dělat to ,co ostatní
a své verše raději žil,
než aby se s nimi trápil ,
utopen v inkoustu, jak prsty zmáčené klávesnicí.
Oklamané dvojice
Oklamané dvojice
dveře do ložnice,
pootevřené jak dětská ústa.
Pojď do mě pěkně zhusta!
Ať naše země není pustá.
Vstup do mě a zavři…
a zavři noc na petlice..
JSEM HOMOSEXUÁL
Miluji svou zemi,
kde jsem se narodil.
Miluji stáda krav ,
když mohu je pást.
Miluji ve stromech úly
a všechen včelí plást.
Miluji ,tak jak si to přál bůh,
který přec nikdy neztrácí
svůj sluch.
Miluji tátu ,mámu,bratra,
miluji na vše zhlížet z patra.
Miluji otevřenost
a né slova,
kterými ublížit se dá,
z rodiny zbude vdova…
..skříňka tajemná.
Miluji!
Tak kašlete mi na teplotu!
Tak jako oči na povrchu,
nikdy neuzří žádnou notu.
PERON
V přítmí čekárny
Ne nikoli
Stočené balíky
Slámy na poli
A v potoce cosi
Podobné třpytu
Hlad v hlavě
Nejspolehlivější žár
V zácpě záchodků
Ne nikoli
V úpatí stromů,stébel
Višňoví a padlé rosy,
Břízy ,jilmu,trsy prsů
Uvěřím vždycky světu,
Když lze se ho dotýkat
V zastávce,blízko cesty
Okus dál peronu stanice,
Tam,kam přijíždíš i odjíždíš...
N.I.T.
Oceán času,
poloha ženy,
svírá mě k ránu,
stejně jak včera
otevřu oči,
uvidím tebe,
vymeju hlavu,
umytou skvěle
Projdu se nocí,
poblouzním starce,stanu se prstem,
který chce zvracet,
pyšná jak ňadra,
koukneš se na mě,
každej jsme jinde,
tak proč chceš mimo...
Roztroušen v tobě,
v poloze ženy,
na pár let jistě
ztratil jsem hlavu,
Ty jsi ji našla,
zamknula v sejfu,
nech si ji prosím
na věky věků.
Pomalá
Lásku už nehledám,
ty hvězdy na nebi
přestal jsem dávno počítat.
Ruce na hlavu tvou pomalu dám,
proč někdy zlobíme,
jen chuť se pozeptat.
Nechci znát odpověď,
čas poučí nás sám,
jsou slova nazpaměť
v souhvězdích, nespěchám.
Papírky po kapsách,
doteky bez konce,
ty hvězdy na nebi
tepají tichounce.
Pulsary člověk řekl,
jak sám on pulsuje,
ze středu letící
krvácí - miluje.
Před spaním
Vyhlásil jsem v kuchyni
soutěž o nejlepší hořčici.
To zas vyhraje ta Francouzka!?
Kremžská s plnotučnou
remcaj v lednici.
Francouzská to nevyhrála,
pikantně moc v rohu stála.
Vídeňská se k párku hodí,
všeho mnoho ale škodí,
ochutnám teď mexickou,
nebo ostrou klasickou?
Sotva na ně myslím jen,
začne se mi tu plést křen.
Kečup na mě mrká oči,
zrudnul zlostí,že jen smočím
párku malou nožičku,
přidám chilli na lžičku.
Už mě ale pusa pálí,
zase holky nevyhrály.
Nevadí,vždyť dávno spím.
Nevráceny do lednice,
snad nemají žádný splín.
Možná v noci,
ne v lednici
bez svých chladných postýlek,
dělají si vedle dřezu
svůj pikantní večírek.
ONA PRÝ ZASPÁVÁ LÁSKU
Ona prý „- zatracené vodítko,
obzor přes vlasy.
Podvodníci s citama
dál plahočí se světem
a ona zaspává ztracenou lásku.
Proč leží sama,
proč ležím sám
a ruka trčí ve vzduchu,
jak rotující mince
– orel nebo pana?
Na prázdno hrábnu,
místo abych tě pohladil
a ty prý zaspáváš lásku.
Opsaná
Jsem tělo z vašich těl, jsem mrákota,
jak po dně kotva vláčená,
zní olympijsky zvučně prázdnota,
jsem ruka v nádobí, ta máčená.
Miluji život, ze smrti mám strach.
Kluzký jak úhoř, oko rybářovo,
jen pohleď, jak se tluču ve vlnách,
když sebou sám jsem převtělován v slovo.
PENÍZE
Potřebuji peníze,
abych mohl spát v oblacích
a na tvých bocích rozjařených
mohl se kolébat.
Peníze k nezaplacení.
Peníze zkažené nákazou lidskosti
a šustící ve větru halasů
i cinkající po dlažbách
jak slepci s bílou nadějí.
Peníze jež svou bídou
připomenou lásku všem,
kdo zasažen – jimi neskažen.
