Oldřich Antonín Hostaša
(*1953) Probuzení básníkovy můzy zapříčinilo osobní setkání v sedmnácti letech s Jaroslavem Seifertem. Publikuje v Divokém víně a jeho chraplavý hlas lze zaslechnout i na některých literárních čtení. Nyní je vrátným na ministerstvu kultury. Též autorem knih Čekání na lásku a Pražský requiem.
https://www.lidovenoviny.cz/nahled.aspx?d=07.11…
Svítání
V zahradě noci probouzí se svítání,
sluneční orel roztáhl křídla,
kameny starých domů vypráví své příběhy.
Město se otevírá jako brána do knihovny skutků
a knihovník čas
půjčuje vteřiny přítomnosti.
Pražská zastavení
XXX
Karlův most posnídal zvědavost turistů,
flétna Vltavy zpívá rozšafně,
a Jan Neruda hledá svoji lásku.
Dlažební kameny si z čela utírají pot od šlápot
a Pražský hrad se usmál.
Dobré ráno,
Staré město;
cinkající tramvaj odváží Tvůj děj,
a dva v podloubí,
čtou svůj čas.
XXX
Vodnické zvonky ve vlnách,
zvoní sluneční panování,
stín stromů prodává ticho
a Vltava vypráví rybářům.
Praha usedá do kavárniček,
popíjí kávu líného poledne,
děda Dobíhal stáhl klobouk do čela
a jeho vzpomínky,
odplouvají s Vltavou.
XXX
Hřívu koně Svatého Václava,
zlobí vítr,
slunečná paní,
zlatí kupoly Národního muzea,
Svatý Václav se usmál,
sestoupil z koně,
pomalu jde k Můstku,
jen se diví,
tohle není rodný jazyk.
Zasmušile nasedl do sedla
a jeho mysl bloudí staletími.
Kde jsi má země,
můj národe?!
Praha mlčí,
jen krev cizích měst proudí jí žilami.
A na jeho tváři je slza,
slza smutku.
Dobrý den Praho,
dobrý den, Svatý Václave!!
XXX
Měsíční rybář,
chytá odlesk vln do své sítě
a Svatovítský chrám,
poklekl před věčností.
Jeho zvony zvoní k pokoře
klavírní nokturno Vltavy, zní
a vzdech starých paláců,
vroubí ticho Pražského hradu.
Dobrý večer, královno měst;
tvůj čas přichází.
XXX
Kněz času otevřel brány života,
ve větvích Petřínských sadů,
hraje vítr sonátu,
a kůň Svatého Václava zařehtal v ránu.
Vychází slunce,
jeho paprsky probouzí národ.
Národ svého knížete,
oroduj za nás Svatý Václave:
Jsme tvůj lid,
vévodo České země.
Ámen.
