Oldřich Antonín Hostaša
(*1953) Probuzení básníkovy můzy zapříčinilo osobní setkání v sedmnácti letech s Jaroslavem Seifertem. Publikuje v Divokém víně a jeho chraplavý hlas lze zaslechnout i na některých literárních čtení. Nyní je vrátným na ministerstvu kultury. Též autorem knih Čekání na lásku a Pražský requiem.
https://www.lidovenoviny.cz/nahled.aspx?d=07.11…
U nás doma
Zvony zvoní jarním ránem
a oblaka někam plují.
Koňský provoz veze mé dětství,
kopec nad domem voní mateřídouškou,
sousedovic Milena,
zkouší v altánu první polibek
a slunce bláznivě svítí.
Skřivan trylkuje jarní náladu
a láska kvete v jabloních.
Dobrý den, živote!!
Jsem tady
a vítr nezbeda,
cuchá Tvé vlasy;
ženo snů.
Hudba Máje
Na harfu modrého nebe,
hraje vítr nezbedníček
a jasná nálada rozkvetlého sadu,
zurčí v podloubí Máje.
Kapky očekávání na Tvých řasách,
jsou jako démanty myšlenek.
Král Máj,
rozkročil se nad krajem,
a do Tvých oči padá láska,
láska života,
Christien!!!
Modrá dálnice
Po modré dálnici nebes,
oblačná auta odváží ráno
a zpěv ptáků,
v zeleném přítmí hájů,
hladí listy mladých osik.
V nedalekých zahradách,
třpytí se rosa,
na květech růží, jako démanty touhy.
Láska do květů zakletá,
zažehla oheň ve Tvém srdci,
a rubíny čekání na Tvých řasách,
hoří nedočkavostí,
na příští setkání,
Christien.
Růže ze zahrady snů
V zahradách matky Země,
rozkvétají růže,
snový nádech vycházejícího slunce
a rosa na listech jsou Tvé slzy
kapky očekávání.
A po modré dálnici nebes,
bílá oblaka odváží slova,
věty dalších dnů.
Dobré ráno:
Lásko.
Vyznání
Zvoní zvony,
láska rozkvétá v zahradách snů.
Zvoní zvony
a ve vlnkách staré řeky,
zní vesmírné tóny,
v tůních spí minulá léta.
Usedni na břehu a poslouchej,
jak vítr čechrá rákosí
a kytara milování zní potichu.
Zaposlouchej se do šumění topolů,
do ticha které se prostírá nocí.
Zní zvony
a nad obzorem moře vychází slunce,
slunce touhy.
Dobrý den, živote
dobrý den, lásko;
čas poklekl;
přítomnost oblékla večerní plášť
a po nebi plují oblaka,
oblaka našich dnů.
Dobrý den, živote!!!
Odkaz
Z hlubin hvězd
modrý drahokam
září na filmovém plátně vesmíru.
Láska, matka lidí
v plášti žebráků
kráčí po světových promenádách.
Lhostejnost a Sobectví
v šatech bohatých
popíjejí víno v sálu z drahých kamenů.
Čas jako přesýpací hodiny
jsou v mysli každého
a spěch je králem dne.
Nastává čas;
čas jednoty.
Jeden stůl
kulatý stůl
a v zahradě snů, rozkvétají růže.
Loď času
Hoří oheň v krbu srdcí
přikládají se polena lásky.
Tak i Tvé srdce je krb
a dříví lásky hoří životem.
Jdeme po Václavském náměstí
kůň Svatého Václava zařehtal
lidské osudy jedou na lodi času
po řece skutků
a kapitán touhy
popíjí přítomnost.
Cesta
Telefon zvoní, to zvoní srdce
na lince myšlenkových cest
a v kovárně přítomnosti kovají slova.
Z úst Ti plyne řeka slov
myšlenky jsou vlny
třpytí se v očích jako vzdálené galaxie.
Tvá hřejivá dlaň je cesta
cesta osudu
po níž jdeme
víš kam, živote?
Nálada
Přišel jsem do kavárny
večer zaklepal
vstoupil pán v modrém plášti
usedl za klavír a hraje sonátu noci.
Za barovým pultem měsíční barman
šejkuje náladu hvězd
kytarista čas hraje valčík chvíle.
A vlaková souprava Ráno odpočívá;
Dobrý večer, živote!!!
Kapky deště
Déšť šumí melodii večera
kapka za kapkou
jako měsíční drahokamy
padají na zpívající háj
a lesní orchestr
ladí nástroje.
Naše dlaně jsou křídla snů
prolínají se jako láska a touha.
Jdeme tichem
kapky deště hrají noční nokturno
a náš čas se na chvíli zastavil.
