Autoři / Jirásková Franče Jana / Kanička pošmodrchaná

AUTORSKÁ TVORBA

Kanička pošmodrchaná

Jirásková Franče Jana

Ta oranžová je nějaká polochcíplá. Bude po ní? Nebo ne? A pak? Sněděj ji její kámošky? Vlastně ani není oranžová. Polooranžová. Šmrdolí se věčně v pravym dolnim rohu a divně kouká. Zírá. Úchylně nerybíma očima. Výkřik! Bolest? Utrpení? Rozkoš? Kaničko, co se děje? Bojim se. Bojim, že umřeš. A ty si třebas užíváš. Mám zaklepat na dveře a nesměle se zeptat: ,,Pane, vraždíte ji, nebo s ní jen souložíte??
,,Jéžíííí??
Na ,,š? nedošlo. Přimrzla jsem k židli. Jo, Kaničko, asi se dám na modlení. Proboha, to byl ale nápad. Dobrodružnej víkend! Neztratíme se! Prostě si probloumáme Prahu, protlučem se. Propijem. (Pyjem?) Užít si, bejt člověčí, svá, ulítlá, bosatá, střapatá a kdo ví?
,,Pomóc!?
Že jsem ti naletěla.
,,Jééééž??
Snad to bude rozkoš.
Natáčim si vlasy na prst (trvalá mi tentokrát fakt pěkně chytla) a zvoním si rolničkou na krku. Přivezla mi ji Kanička z prázdnin. Z nějakýho Prdelákova, kde stihla za tejden obšťastnit všechny chlapy od školáků až po důchodce. Rolničkou si s Kaničkou cinkáváme na dobrou noc. ,,Hned jsem věděla, že jsi jiná, už při přijímačkách.? ,,Já byla na ňákejch přijímačkách? Kdy?? diví se. ,,Na jaře. Jak jinak by ses vzala na škole?? ,,Zjara vim, že sem byla tutovka ve cvokárně.? Jo, to taky. Miluju ji.

,,Tak co, kotě?? culí se na mě fousatej slizskej chlapík ve fialovomodrých trenclích. Pootevřenýma dveřma vidím, že Kanička je v pořádku. Leze kolem postele (už oblečená), sbírá svý miliony korálků, křížků a cingrlátek.
,,Sis ani neuvařila kafe??
Zavrtím hlavou a teprve teď se pořádně rozhlídnu po jeho kuchyni.
,,Ale dáme si, ne?? mrkne na mě rádoby spiklenecky.
Na lednici stojí krabice Sunaru a láhev od vína, vedle lednice osobní váha a dřevěný houpací kohouti. Taky jsem je měla. Než s nima táta zatopil. Slizoun připravuje hrnky. Pravou rukou shodil dvě plechovky od piva. Nad linkou visí vlajka s nějakym nečitelnym nápisem.
,,Je to ale zvíře, ta tvoje kámoška!?
Znalecky pokývá hlavou.
,,Zvíře? už na sebe namotalo svý klokočí, kůže s žiletkama, růženec.
,,Jsem se koukala na rybičky,? pípnu.
,,No jo, rybičky,? mlaskne on, ,,někdy je taky pozoruju celou věčnost.?
Připadám si jak idiot. Mám rozvinout smysluplnej dialog dál?
,,Chvílema byly trochu nuda,? hodím si nohu přes nohu, ,,a ta oranžová je nějaká divná.? Slizoun nalepí nos na sklo akvária.
,,Divná? Fakt myslíš, že je divná??
,,No a co, že sem divná,? halasí Kanička.
Sedne ke stolu naproti mně, rovná svý poklady na krku.
,,Každej sme ňákej. Nenašla jsem Budhu.?
Slizoun zalejvá kafe. Opatrně nám ho podává. Stejnak bryndá. Prohlížím si svoji nejlepší kámošku. Krk samej
cucflek, modřiny ve výstřihu, škrábance na rukou. Slizoun se
žene do pokoje.
,,To ale musíme najít!?
,,Jo,? souhlasí Kanička, ,,Budhu musíme. Měl šíleně úžasnej ksichtíček.?
Pomalounku si míchá kafe.
Má zasněnej pohled jako tehdá, když mi básnila o lásce, o klukovi, kterýho nikdy nepotká, vztahu, kterej neprožije. Říkala, že ji nikdy a nikdo nebude mít rád. Protože se prej sama nemůže vystát a na ,,láf story s hepáčem? kašle. Gesto.
Slizoun se plazí kolem postelí. Chtěla bych se Kaničky zeptat, jestli ji něco nebolí, jestli je fakt v pořádku, jestli? Jsem srab?
,,Jsem se koukala na rybičky,? řeknu, aby řeč nestála.
Kanička nic, jen hodí ledabyle pohled k akváriu. Vstane, otevře lednici a na stůl vyndává něco z jejího obsahu. Sýr, paštika, salám, hořčice, kečup, tatarka? Vlastně většinu.
,,Kde najdu chleba?? houkne na Slizouna.
,,Chleba!? pohoršuje se on, ,,ty hledáš chleba? Radši mi najdi tu blbost!?
,,Jó, moje blbost! Ta je všude a je věčná!? zanotuje Kanička zvesela a postupně otvírá všechna dvířka linky.
,,Jak ta kravina vůbec vypadala??
Slizoun zvyšuje hlas, začíná bejt nervní a agresívní. Hází polštářema, kope do nábytku, vyhazuje matrace z postele.
,,Sem ti řikala,? zamumlá Kanička s plnou pusou salámu, ,,Úžasnej budhovskej ksichtíček.?
,,Kaničko, nepůjdeme?? zašeptám, myslím si, nenápadně.
,,Teďka chcete zmizet, jo?? osopí se na nás Slizoun, ,,Koukejte mi pomoct najít ten krám!? S Kaničkou to ani
nehne. Ukrajuje si z cizího bochníku, kterej objevila ve skříňce nad sporákem.
,,To víš, že nepůjdeme,? reaguje na jeho řev přívětivým hláskem, ,,ještě se ohřejeme, najíme a odpočineme.?
,,Hele, na to ti kašlu!?
Slizoun stojí mezi dveřma a klepe se mu brada, ,,okamžitě najdi tu hovadinu! Proč vůbec máš na krku takovejch krávovin? Jak blázen! Jak vánoční stromeček! Jednou se na tom oběs!?
,,Vystydne ti kafe,? řekne ona a otočí se ke mně, ,,jez, myško, kdyby ti to nestačilo, ještě ti namažu.?
Oči by jedly. Vlastně žaludek by jedl. Ale v krku je obří knedlík, nepolknu ani kafe. Vypadá to, že Slizoun Kaničce každou chvíli jednu vlepí. Kanička si solí chleba a usměje se na něj jako by nic.
,,Navečír budeme asi U Modráčků. Přijdeš??
Kopnu ji pod stolem do lýtka. Copak toho ještě nemá plný brejle?
,,Ty vole,? řekne Slizoun něžně, přisedne si k nám a v mžiku je z něho hromádka neštěstí.
Div nepláče.
,,Ty vole,? popotáhne, ,,jestli toho boha nenajdeme, je průser.?
,,Budhu,? opraví ho Kanička, což on nevnímá.
Slizoun si zapálí a pokračuje:
,,Simona mě určitě vyrazí. No, třeba ne, ale chytne ji pěknej hysterák a bude volat mámě? Ba ne, spíš mě vyrazí.?
,,Simona?? žasne Kanička, ,,říkals, že seš sám.?
,,Copak jsi slepá?? rozzlobím se pro změnu já a poprvé promluvím bez zábran a pěkně od plic, ,,nebo blbá? Chudáček osamělej si vaří sunar a houpe se v kohoutech, jo??
,,No, jo,? pokývá Kanička užasle hlavou, ,,ty se houpeš v kohoutech??
Slizoun nám nabídne cigaretu a bezradně se ptá:
,,Co budeme dělat??
,,My?? zvedne Kanička obočí a sáhne po krabičce cigaret, strká si ji do kapsy, ,,my vypadneme.?

,,Že tě to baví takhle existovat,? pokárám Kaničku na schodech, ,,plácat se po cizích bytech, nechat na sebe šahat od takovejch??
Kanička hopká z nohy na nohu a píská si. U Modráčků potkáme dalšího magora, kterej nás nechá přespat. Kanička bude poslouchat kecy o tom, jaká je jiná a číslo, a kolik čísel ji to bude stát?
,,Tomuhle říkáš svobodně žít? Tohle tě těší??
Kanička přeskočí poslední schod a opře se zádama o schránku.
,,Víš, co mě těší?? rozesměje se jako rolnička, ,,všimla sis tý oranžový rybičky? Do zejtřka mu tutovka zhebne!?

← Zpět na profil autora