Nacházíte se na stránce: Autoři / Zdeněk Horner

Mám své přítelkyně jisté; zatímco

ústa bran polykají poutníky
a sestavují z nich sítě mrtvých schránek
?.
cosi v nich uložíš a jiný si to vyzvedne
?
mám neustále přeplněný mail
avíza laiků pod mým životem
jsou létající rohožky
na nichž odvážně serfuji ke skladům Alladinových lamp
?
ale to není nic proti tomu mít ještě předplatné ?
sofistikovaně rafinované kredity ?
a číst si o nekonečně nepřetržitých haléřových zhodnoceních
?
miluji ten svůj automaticky oddělený život
nezáleží na tom co provedu
jak se zatvářím
že zapomenu
a co všechno včas neudělám
?
ony beztak přijdou a pohladí mě vždycky na duši
mé správně zaregistrované
nevyčerpatelně iniciativní marketingové zpravodaje
neviditelné ? robotky ? éšopových stránek

Co ještě zapsat po Osvětimi?

Magadan Norilsk Pečora Vorkuta Solovec Vladimir Butyrka Petak
Vykmanov Vojna Bytíz Bang Kwang Tadmor Vác Periprava Benghází
Nordhausen Waldheim Bautzen Dyiarbakir Carandiru Berevoesti
Goli Otok Kamiti Nairobi Black Beach Malabo Gitarama Bojčinovci
Montelupich Stare Kiejkuty Stanley Tábor 1391 Tábor 22 Guantanámo
Hohenschönhausen Qafë Bari Noc Dao S-21 Tuol Sleng Trisam La Santé

A TAKÉ OVŠEM BEZEJMENNÉ UPRCHLICKÉ TÁBORY

Zas byla tak úmyslně milá

snažil jsem se necvakat hůlkou a zmizet v pracovně
jenže mě prozradily zuby nakoukla rozesmátá
nic se neděje odpovídá mým pohledům jen! mám! radost!

radost? tak radost v téhle době s těmihle lidmi s těmi sousedy?

hle Múza

jako bych nestál tváří v tvář
já zmlklý Orfeus
Ikaros invalida
ofiko uzdravený Lazar ce lé mu světu!

zírám jen ve svá podobenství
okno z rcadel dostupuje vrcholu

místo pro vlaječky plné žerdí
cáry předpokladů neškodně vlají fénem snu
čí fáborky si to připomínám? stále dokola jeden velký den sní

že ostatní odvane a mě nechá zabouřeného v mém pohodlném křesle

Mlčím

ke tvému štěstí
protože něco k němu dodávat
by se příčilo přirozenému samostatnému něčemu co navzdory skutečnosti je
přesto mám něco v koutcích očí a rtů i duše
řekl bych to ale mlčím ve svém zájmu
protože kdybych shrábl nějaký svůj podíl na tvém štěstí
závratně by ti ubylo toho ničeho
rozhodujícího o půvabu snění mezi námi

Pot financování; už jste jednali se správci zlatých telat?

svatý obolus daňového podplatníka se klene nad všemi
vítěznými oblouky jež kdy vyprodukovaly jakákoli vítězství
je to nepřetržité vítězství nad podstatou člověka
žijícího pod spravedlností v podceněném světě
s podmoderními ideály
v nichž je vykořisťování tak neuvěřitelné až neexistuje
a kdyby sis to přesto myslel budeš nejspíš marx-leninista
a zneužíváš dávky k blouznění o rovnosti
každý chce nepravidelnou nerovnost
to je podstata svobody krásou pokřivený chaos

pod daní příliš žádostí
při tom tam ovšem prázdno v hlavách
stírejte z čela pot nejtěžšího financování které kdy lidstvo vidělo
investici do umírajících kdo to jakživ viděl?

prokažte napřed svou perspektivu
vidíte vůbec něco před sebou a přitom mlha za vámi?

nevíte prosímvásukteréhorozmarýnovéhookénkadávají paliativní úvěr
protože než to projednáme bude nejspíš po všem veta

to vás obejdou třikrát dokola a řeknou paliativní
a to už většinou nemáte sílu něco někde vymáhat
a pochopíte že tohle synonymum euthanásie bude mnohem bolestivější
zatím co

se s někým nerad míjíš
vynášejí ti nádobí
rozdávají tvé třistatřicetři pochroumované lžičky
rozkutálejí poslední dvě mince po strýčkovi ze Slovenského štátu
rozbijou hrnky od sestřenic
obrátí dvakrát tvé špinavé prádlo
aby pak na něj naházeli bezcenné díly nějakého Fausta od kdovíkoho

nenajdou na tebe nic
tvrdě vymohli zákon aby nikdo ne za po chy bo val
že už nemůžeš mít míň
než vyprázdněnou řeholi nul

odjíždí anton s rychlovarnou konvicí
agent vztekle dupe do podlahy antonu že ti asi zbyla nějaká hrdost
když ses na mladou policajtku usmál

smál ses že hrdost je tak málo tak málo tak málo?
že policajtka zavelela stačilo --- padáme
že ta konvice hřeje ruce jen za tvoje dobré slovo?

smál ses že nenašli tvou hotovost
--- ještě pět minut platnou jízdenku
zpátky na okraj společnosti
v zadní kapse trenek
ó jak je milé

zemřít na sešlost
to se u tebe sejdou vdovy předsudičky
dědci veteráni vetešníci
všichni vytáhnou naslouchadla a chladnou
strnule soucitnou tváří
povzbuzují vytrvale se belhající smrt monotónním tááám
leží přednebožtík nespleť si ho s náma a zlý pryč

strýček patolog studuje mi paty hledá vhodný prstík k zavěšení štítku
externí chrup cinká o skleničku ticho!
pán na oholení chce ještě něco říct: pchch

Jak evoluce tvoří slzu

asi to začaly krokodýlice
kdo jiný páč by se neříkalo krokodýlí slzy

jedné krokodýlici se zdálo že by mohla být smutná
když jí oblíbený sameček sežral všechna společná mláďata
a strašně by si přála aby to ten její pochopil
průpiska DNA samozřejmě na stráži
ale jiné DNA detektory vidí že krokodýlů je ještě dost
tak zatím nereaguje až jednou zas za milion let
krokodýlů po nějakém delším chrlení lávy ubylo
DNA si vzpomnělo na ten pocit krokodýlice
zalistovalo v databázi možných řešení
a vytvořilo zkusmo první slzu ovšem sameček nic
dál žere s chutí mláďata
tak do něj samička drc ale slzy on si ne a nevšimne
nicméně to drc vrtalo hlavou krokodýlákovy DNA
a že i jiné detektory DNA viděly jak dramaticky kdokodýlů ubylo
zkusí průpiska DNA zapsat -> REAGUJ příště HLE SLZA
krokodýlák se zastydí nad směsicí své podivné bezradnosti a současně chuti vyhovět chlácholit dát najevo účast což on ze zásady nikdy nedělá
vztekle pustí už nakousnuté mládě a potopí se hladový do samoty
a tak jsou tajemnými receptory DNA generace krokodýlů zachráněny
skrzevá slzu

jojo všechno se to tvoří samovolně
a tak někteří krokodýli od těch časů žerou jen cizí mláďata
delirium demens

Stávka pekelníků

hrozí že všichni budou muset do nebe

hladové zdi v úkol pekla svírají sic neprostupné štěstí

též peklo má své právní nároky
strach z nových myšlenek bytostí od žeber

utíkaj z kotlů --- dehonesti

prchají od trestů hvízdají pneu jeeps zvlášť značky cherokee


na řeku zapomnění rudý zákal pad
věčnost už nebe čertům pouští žilou
váhy tak náhle ztrácí duál
pro hrůznou nepříčetnost nechápat
kdo ví co čerty by však potěšilo
belzebub svolal předojemnou amnesty intelektual

nepřišel ovšem žádný docent lakoty
nezastavil se profesor hamižnosti
ba ani běžný inženýr té ekonomie
jíž chamtivost už tráví mrákoty
až lhostejnost se ujímá tu housti ---
zdá se že ani smrt tentokrát chaos živá nepřežije

Hmotným hrdinům; hřmotná óda

a jelikož jsem normální přirozeně rád nemám nikoho
to zdravý rozum velí mé svobodě
a nebesa!? ta jsou jen pouhou oblohou
hlavního chodu setrvávajícího se mnou na jednom bodě

ó budiž pochválena privatizace nejlepší ze všech privací
svatyně soukromého narcisizmu
splněna všemi tajných přání dva masovističtí diváci
já a můj kapitál prostě nikdy nezazpíváme tryznu

já jenom sladké ódy umí nepotrpí si na dum dumy
netrpí prostě žije si na úkor čerstvé noblesy
zásluh co zaslouží si samo dopředu dobře spočítáno
vychází přesně vychází slunce jak žhnoucí mince

z měsíčních pustin nehmatných zisk jitra z hmotné oázy
my nikdy smutní spolu jsme celkem jistí nezvratní

Konfiskát neúrody

berem si neprůstřelné vesty
na tvářích loyální polibky milenek
a vzhůru do polí zabavit strniska
pro suchem sedláky podvedené banky

ach věřitelé všech zemí nebojte se jsme s vámi

my praví zastánci hodnot
odvlečem tiše zrezivělé seno
a zhurta povaleče statků vyvlečem
a skončí to milostivé léto

mí věřitelé (i povinní zhusta nepojištění) mi rozumí

a přijdou noví bezzemci
již v spravedlivých aukcích snesou
pravdu holou bez předpovědních žab
skutečné plodiny tam zasadí
a ze sýpek už nevdechne

pýr přebytečný hlad

Mezi národní bdění

byla to jejich oblíbená oddychová mez
hnusátýho hnusý zcela příšeří počasí
obludy lobbů málem zasstínily zombie o dva tři ohlasy
málem jsme obdařeni nadneznámem

baráček oba má na dohled
stáli však na správné straně jeho výhledu
tys pro to a já pro tohle
obojí vzlíná tu od mezí z úterý na středu

jak na značce stojíme za tebou baráčku
nikdy bych nechtěl mít rumný dech
odznáčky na sáčku

nic takového v naší líbezmezné mezi
doufám že nezavězí
kde domov můj kdepak můj pech
« Předchozí 1 2 3 4 5 6 … 8 Další »