Zas byla tak úmyslně milá

snažil jsem se necvakat hůlkou a zmizet v pracovně
jenže mě prozradily zuby nakoukla rozesmátá
nic se neděje odpovídá mým pohledům jen! mám! radost!

radost? tak radost v téhle době s těmihle lidmi s těmi sousedy?

hle Múza

jako bych nestál tváří v tvář
já zmlklý Orfeus
Ikaros invalida
ofiko uzdravený Lazar ce lé mu světu!

zírám jen ve svá podobenství
okno z rcadel dostupuje vrcholu

místo pro vlaječky plné žerdí
cáry předpokladů neškodně vlají fénem snu
čí fáborky si to připomínám? stále dokola jeden velký den sní

že ostatní odvane a mě nechá zabouřeného v mém pohodlném křesle