OtroKain

(aj té dedikaci Derrida se v záhrobí tak smál až mu břicho popadalo za čelist
ze srdce celé tea de konstrukce v té postmoderní frašce v kavárně ulice Différänce)

má milá do sebe ládovala snový lék na nerozhodnost
kolem zuřila estetická válka
již přijížděl rozřešiti ti titánický šedoborec

jako muezzin do toho neustále zvonila linkohra důvěry v umění
svolávající k nadýchání obecné drogy obnovení odkrvené vůle 102% jednotek lidoKain sem do žíly

k čemuž jsi řekla? ?člověku nezbývá než okázale zemřít prací
a tím cosi všem dokázat? dokázat dokázat dokázat dlouho znělo naddějině do noci
než ráno zaznělo svým čerstvým! dokázat! a zpátky do práce

(zde byla jest závěrečná strhující sloha mlhavě pointilistického stylu
již monstrózní hackerský anonymous zcizil
však víme však známe který to byl byl to ten onen právě ten jak ho znáte
čímž zabráněno bylo jest lidskoprávnímu odporu typu multikulturního
a nezbylo než jíti se ztracenou hlavou do práce jež se tak umělci hnusí?!)
a od slunka do sluníčka! toť poslední dochovaný archivní verš jak jej pochoval
v zaválce od tržený podmořský kÁbel