Autoři / Horner Zdeněk / Ne odvolatelna; neoklasná nomádiana

AUTORSKÁ TVORBA

Ne odvolatelna; neoklasná nomádiana

Horner Zdeněk

přetetelené teplíčko zassmrádá kolem majetečku
zaprášená věcička za věcí
alergie má lehkou nevěstinskou vlečku
vkrádá se škvírou marně cit

vedle své jurty sbalím si jenom sbírku burek
nad věcí šlapu do pedálů
mizím v tvé mlze -slzoholí --- další z mých tůrek
a hlad můj -opět- se zobe v málu

kořením nekořením ke koření --- nepletu se
do díla věčnostem vtípky plivu
a co jsi viděla v mé puse -já v jednom kuse-
vyvracím vlnami vlnám za odlivu

nic nezatrácím --- katarze rezivějí -odkroucené- na terase
jsem práce únik práce zpráce
unik jsem sípající -rovnoceně- nerovnající se vícekráse
vyhlížím krátkochlapé novolůní

stavím se na zastávkách opuštěných čekajícím
zhltnu tři mandle s jasmínovou rýží
budu mít jasno na krajíci --- u krajnic oddechnu si
až lístek upustíš ---k mému hrobu -vychladlá- na refýži

převodem lačně šlapu -až na vrchol- kam -neodvolateně- musím
největší vítězství ateismu; antiobětovatelna

bezmocný Bůh na roštu osvětimské pece
vdechující cyklón bééé v cyklech --- vydechující duše
do očistcových komor
jejichž alternativou je pochod smrtí

konečným řešením -instrumentárně ateistní- otázky
smrtí je víc než živých
povstalci v oněch časech --- povstalci protiv nelásky
řadí se u nic -naříkající- černé zdi

ale je o komoru méně --- a jediný hloupý rým
namítá strojům slepě právního komplexu
svoje tiché hluky
jak nesmyslná spása bez osobního zisku

naděje -tolik cizího- sebeobětování nikdo nechce
hromadně vrací se rozsudky života
radostné nejosobnější sebevědomí mířící stále přímo tam --- k sobě
kam se Bůh roštem propadá --- v praších se zá zrak vznáší lehce

není tu nic --- většího než dřímota
svět nechce spasitele --- nechce tu zadarmickou lež
dostatek pře z tvořené krásy -to jen my- tvoříme celek
raketky roztoužené -konečno odstrašující- naoko neskutečné startujíc

← Zpět na profil autora