Ta žena a ta váza

Někdy byla plná prázdnoty
a jindy zase prázdná květů
ta žena
jenž prolévala hrdlem vteřiny
co kapaly do vázy
která za nehty si skryla červánky
( ty ze života )

Byla prasklá od úderu
( myslím tím tu ženu )
Však pod glazurou
která klame
ukrývala teplé barvy
Ta váza měla na dně kal
té ženě rostly v srdci kaly

Když noc jim krade lesk
a zabalí je do sametu
přiznávám
ty dvě si podnes
pletu