ÚNOR

Po obloze plují načechraná průmyslová oblaka
A klesají na mýtiny a palouky mezi okny, schodišti a balkóny.
Smog má dnes zajímavou vůni ? je v něm cítit jaro.
A hle! Svítají lampy. Začíná den!
Je slyšet vzdálené zurčení tramvajových kolejí,
Šustot papíru ve větru a štěbetání ranních ptáčat,
Jak se slétají ke starým pramenům,
Ze kterých budou celý den čerpat sílu,
Než nakonec vysíleni klesnou pod stůl
Na vlhkou, na živiny a trávu bohatou půdu.
Skály opuky, pískovce a žuly se tyčí do závratných výšin,
Kterých je schopna jen matka příroda,
Jejich špičaté věže a větrem ošlehané střechy jim dávají tvar,
V jejich štěrbinách a průrvách se skrývají jejich osobní slunce.
Ztepilé semafory opět získávají přirozený řád,
Oranžové květy se vytrvale třepotají v jejich korunách
A osamělá divá auta se kolem nich volně prohánějí.
Ach, jaký to zázrak stvoření!