OČTĚNAS

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
Nebo se snad touláš někde v lesích,
Snad se neztratíš mezi hřebeny.
Jsi všude nebo nikde? Už nevím ? je to hřích?
Nebo je hřích jen smích?

Posvěť se jméno tvé,
Jméno toho, kdo se tebou zve,
Toho, kdo tvrdí, že tě zná,
Kdo záměry má své, ať už dobré nebo zlé.
Posvěť se jméno tvé ? ne ty,
Ne on, ne ona, ne život.

Přijď království tvé,
S věžemi ze zlata a drahokamů,
S odřenýma rukama pracovního trhu,
S papíry úředních orgánů,
S tím, co nepřetrvá.

Buď vůle tvá
A ať je co nejmíň tma,
Ať se všechno vysvětlí a nejsou pochyby
O tom, že to je tak, jak říkáme,
Že takhle fungují neuronové pohyby ?

Jako v nebi, tak i na zemi,
Jako doma, tak i v ulicích,
Jako sami, tak i se všemi,
Kdo zachytil se na našich udicích ?
Stejně s lidmi, jako s penězi,
Lidské maso stejně jako hovězí.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes,
Kůrku, co zbyde ? tu si sežere pes,
A nebo ať má všechno, já radši pečínku,
Pivo, brambory a chřest.

A odpusť nám naše viny,
Naše hrudě, naše klíny,
Naše pozdně-nedělní splíny
A rovnou prostě všechny činy,
Ať je v nich jak moc chce špíny,
Odpusť i za naše syny,

Jako i my odpouštíme našim viníkům.
Našim intrikám a firemním podnikům.
Ale v žádném případě protivníkům.
Nikdy těm, co mají víc
A ani těm, co zas vůbec nic,
Ne těm, co říkají si jiným jménem,
Těm, co jiným tónem zpívají
A svoje myšlenky před námi tají;
Běda však, když ty naše znají.
My známe pravdu, známe ji!
Ale stejně řekni, co správné je a co není

A neuveď nás v pokušení,
My se tam uvedeme sami,
Sami pozřem všechno, co dá se nám do tlamy,
Hlavně když to přinese potěšení -
Prchavé, co snad nejprchavější!
Když zastře všechno vezdejší,
Snad jen na chvíli.

Ale zbav nás od zlého.
Protože zlé není dobré
A dobré není zlé.

Amen.