MEZI STĚNAMA

Dívám se na televizi,
Neni zaplá, ale sleduju ji ve svý hlavě.
Zrovna dávaj Pozdní večer pří víně:
Lidi se tam koukaj na televizi,
Neni zaplá, ale sledujou ji ve svejch hlavách.
Míhaj se tam časy, vůně, prostory, hlavy;
Nic z toho nemá tvar ani příčinu.
Pojďme domů.

Sejdem se v Kantýně sv. Víta,
Dáme si studenej řízek
A propadnem se do svejch skleniček,
Mezi ty starý známý stěny,
Pozdravíme svý oblíbený démony
A pudem domů.

Když se směju, z pusy mi vycházej smutný lidi.
Nejradši se procházej po okolních střechách
A s touhou v očích se dívaj dolů;
Na tu špínu, na ty rozbitý okna a sny.
Já mám v botách písek, hlínu a suchý listí;
Červený, hnědý a žlutý...
Trochu to škrábe.
Když pláču, z očí mi padaj šťastný lidi.
Mluvěj o svejch podstatnejch jménech a příslovcích,
O minulejch časech a dobách,
Přitom si ani nejsou jistý, jakou měl svět tehdy barvu,
Jakou vůni a jakej zvuk.

Sejdem se před Trafikou U sv. Ludmily
A vylejem ze sebe tu šťávu, ten prach,
Obejmem všechno, co jsme kdy chtěli mít,
Budem vědět, že jsme oblíbenci svejch démonů
A nikdy nepudem domů.