LODYHY SMYSLOVÝCH DRAH

Souznim se stromem
A jeho větve, teda větve těch všech - nás všech - stromů blouděj oblohou svých lesů,
Křižujou prostor na časovejch křižnících poháněných borůvčím a asfaltem,
Míchaj chroští mezi vzpomínku na jitro,
Dmýchaj do míchy mocnejma dmychadlama všehomíra
A nepospíchaj domů, za závoru, mezi šum lidí a lidi šumu,
Spočívaj ve šlehajícím vichru pokojnosti,
Rozprostíraj vlny emocí a vjemů mezi kamínky na stěně, mezi pramínky vlasů,
Prameny not a harmonií, tunely bytí,
Hbitý nožky srnky citu cupitaj po planině plánování
A plachtěj přes plantáže platanů, naplocho a plasticky,
Vosička vzruchu třepetá třema tisíci otřesů a třímá třaskavinu odevzdání sebe -
Odevzdání nás - do mlází bezmezných záblesků tušení a odhodlání,
Mezi prázdnotu a plnost dunivých přílivů ticha a štěbetání,
Mezi jas a zář už zapadlýho slunce,
Trochu to žbluňce, když v tůňce smáčim mohutný kmeny svých prstů a chloupků na nich,
Krajina ubíhá pryč a zůstává tady, nabízí mi kvítek sladkýho nazření
A odnáší ho zase dál na křídlech zmatení smyslů,
Oblaka mihotavých ptáčků protínaj beky ovčí vlny
A ozvěna alejí nedozírna osvěcuje bzučivou stěnu vánku v džungli osiky,
Bosý nohy udusávaj náznaky bolesti hluboko pod povrch silniční kůže,
Co zmůže bouřlivý hukot motoru proti klasu pšenice a dozvuku bezvětří,
Počkám, až se jeden převtělí do mnoha a ustane halas vnitřního balastu,
Souznění cvrliků a šustů naplní prostor
A vyšumí v nádhernym orchestru obyčejna.