HORA

Až si jednou budu myslet,
Že jsem našel to něco, co hledám,
Budu se procházet po krajině,
Kterou ještě nikdo nepoznal;
Budu věřit všemu, co uvidim
A prohlížet si všechno okolo.

A až si to všechno prohlídnu,
Poznám, že se to liší.
Rozeznám údolí od hor,
Pocítim touhu po horskym vzduchu
Ochucenym barvou, tvarem a zvukem
A na tu horu se vyškrábu.

A až se na ni vyškrábu,
Zabodnu tam vlajku, co nikomu nepatří.
Jenom mně; a tý hoře.
Zarazim ji tak hluboko, že nepude vyndat
A všichni, co pudou kolem, si řeknou
"Tohle je hora."

A až si to řeknou,
Pak uviděj, že je to vážně tak
A na jazyk si černou tuší napíšou
"Hora."
Polknou pachuť tmavejch slin
A pudou zase dál.

A až dojdou,
Posaděj se na lavičku,
Daj odpočinout svejm zážitků plnejm nohám
A budou vyprávět o svejch jazycích.
Lidi budou přemejšlet, co tim myslej,
Až to jednou pochopěj.

A až to pochopěj,
Postavěj horu, na kterou se dá vyškrábat.
Bude celá ze zlata a plná vlajek,
Vlajek, co patřej jen tý hoře
A těm, kterejm patří ta hora.
Postavěj ji a budou pyšný.

A až ji postavěj,
Já se napiju vína
A budu se věčně dívat z okna.
Už se nevyškrábu na žádnou horu,
Nepocítim touhu po horskym vzduchu,
Nebudu věřit ničemu, co uvidim
A žádnou vlajku už nikam nezabodnu.
On to někdo stejně udělá.