BŘEVNOVSKÁ ASTROLOGIE

V krajině Emollu, Gmaje a něčeho novýho
Večer luští osmisměrku dalšího rána,
Na mozku rána od promeškaný noty,
Sítnice obalená nevratnym sklem nenávratna noci,
Žízeň po promoci maj otroci volnýho času.
Dusot hlasu v přímý řeči, klečí tu ostřice
Ve tmě a mlze dalekozrakosti,
Cílová rovinka pro znavený kosti prostý zlosti,
Už dosti šepotu a potlačovanýho smíchu.
Teď ozvěna reflektoru v tichu břevnovský magistrály
Naznačuje, jaká marnost je rozhlížet se a hledat,
Jaká marnost očekávat a chtít.
Svěží harmonie šera se můžou rozeznít
I když nikdo nechtěl mít je v pokoji
Nebo na židlích pod polojasnem.

Než pudem, tak zhasnem.
Zhasnem Prahu a zhasnem taky my,
Nahlídnem za dveře do zimy
A za všechny obrubníky, kde se může krčit láska.
Dráty nad zákazem zastavení se kroutěj v nasládlý nejistotě,
Oblizujou si prsty, aby otočily stránku,
Ale ta je tak trochu přilepená k hladkýmu místu na chodníku.
Vraky mraků se bořej o nepozorný pohledy
A zorný pole čtvrtka už je lačně vyhlíží,
Jen co přiblíží se poslední metro
A odveze zbytky pocitu sblížení,
Snížení pozornosti a ztížení schopnosti skrývat svý city,
Když ona je pod těma hvězdama tak pretty
A kmity inkoustu na zádech kreslej obraz krásný naivity,
Skryty pod tokem vlasů, slity v soutoku pochopení...
Cit jsi a v cit se obrátíš.
Snad se ještě vrátíš, až se na zastávce autobusu odvrátíš
A snad si ještě zkrátíš dlouhou chvíli
Nějakym bláznem pod polojasnem.