13. 10. 2018

V hoře, v tunelu, v šumění moře,
Moře prýštícího z nebe na chodník, z chodníku na boty a z bot na rohože,
Cože? To že jsem, bože, řek?
Ne, to prýští jen z horských řek a z jezera Fuxian,
Už jen pár schodů a pak ven, do roje žen a korun stromů,
Do lomů na střechy domů v údolích červených skal, možná ještě dál,
To bys tomu dal, kdyby ses tady zastavil.
Ještě tu zbyl porost posledních pár vil a jižní svahy obchodních center.
Červená skálo, zdálo se mi, že tě slyším,
Je čtvrtina života hodně nebo málo?
Nic. Jen letadlo přistálo tam někde na betonu.
Dalo si na čas, jen o vlas stihlo služební hodiny neonu a tónů ocelových žetonů v prádelně, co se nádherně rozléhaj mezi prašnýma loužema a rzí dlaždic na zdech.