Jak přišla na svět Noc

Na začátku byl pouze Den. Všechno zalévala sluneční záře, všude cvrlikali ptáci a skřehotali papoušci, mimósy se chvěly a orchideje rozvíjely, motýli se třepotali, mouchy bzučely a kobylky
jaksepatří skákaly. Dosud ale scházeli cvrčkové, kteří začínají houst při soumraku, a nádherné rostliny jako Victoria regia, které rozvíjejí květy v tmách a opájejí svými vůněmi líbeznou temnotu. Jaguáři, kteří se vydávají v noci na lov ještě v lidském světě chyběli. Delikátní vůně popínavých orchidejí se ztrácely v jasu slunečného dne. Ale co bylo nejhorší - scházela chvilka ke spočinutí: všude kralovalo Slunce a vedro bránilo životu v rozpuku.
Přihodilo se však, že Velký Vodní Had, který žil v zákrutech řeky nazývané Madeira měl nádhernou dceru, obdařenou zvláštními silami. A tahle dcera si vzala nějakého šikulu z vedlejší vesnice na říčním břehu. Chlapík těžce obdělával svá pole a záhony s maniokem, kukuřicí a sladkými bramborami. Taky pěstoval závor, trochu pálil kořalku, měl tam záhonek tabáku černého jak uhel, mařenu a ještě spousty dalších rostlin.Srdce Dcery Velkého Říčního Hada se však rozesmutňovalo, když viděla, jak jejího muže s ostatními druhy trápí ustavičné sluneční vedro. Byl to muž dobrý, a ona jej měla hodně ráda. V době sklizně býval unavený, div, že z té námahy neonemocněl - a nemohl si ani odpočinout, ani se posílit spánkem, protože chyběla noc!
Slunce vyvádělo pro svou zábavu spousty kousků. Obarvilo načerveno pírka papoušků, co se hodila do čelenek mužů kmene Hadovy dcery. Ta brzy začala nenávidět šumící říční proudy, mihotající se v sluneční záři. Byla rozhněvaná, protože věděla o uklidňující temnotě nazývané ?Noc?, té, která pobývala na dně řeky, kam ji kdysi její otec vzal. Noc byla obývaná všemi druhy tvorů, zvuků a jevů. Indiáni nikdy neviděli noc.
Dcera Velkého Vodního Hada se pláčem svěřila svému mužovi:?Musíš něco vyřídit mému otci. Dá nám Noc ze dna řeky. Teprve potom poznáš, co znamená spánek.?
Muž jí odporoval:? Co to zas povídáš za blázniviny, ženo? Jenom den existuje, krom něj nic není!?
Ale ona mu odsekla: ?Noc existuje! Pošli tvé služebníky, ať přinesou Noc!?
Muž se nezmohl na odpor a zavolal své nejsilnější podržtašky. Řekl jim:? Vydejte se do sídla Velkého Vodního Hada na konec Veliké řeky a vzkažte mu, že jeho dcera potřebuje klid, nadcházející s temnotou. Jeho dcera také touží po rose, přicházející s Nocí, když se chystáme ke spánku. Řekněte Hadovi, že štěstí jeho dcery závisí na příchodu Noci. Bez Noci najisto zešílí.?
Tři podržtaškové se vydali na cestu. Sedli do kanoe a vydali se po proudu. Při plavbě viděli ohromné aligátory, jak se vyvalují na písečných březích, spatřili obrovské stromy , které se málem dotýkaly nebes a klenbou větvoví zastiňovaly řeku, dováděly na nich hejna vřeštivých opic a houfy pestrých papoušků ? a zdálo se, že ty stromy rostou již od počátku věku.
Konečně našli Velkého Vodního Hada, stočeného v hamace, an hlasitě chrápe. Jeho chrápání znělo jako hřmění přicházející bouře. Had měl hamaku zavěšenou mezi dvěmi palmami miriti na říčním pobřeží. Mužové tiše přirazili keňu ke břehu a pomalu přistoupili k Hadovi. Byl to starý, trochu mrzutý, ale dobrotivý duch, který právě schramstnul vzrostlého tapíra i se štětinami, takže byl víceméně dobře naložený. Na dosah měl misku s maniokovým pivem caxiri. Mužové nejprve ohlodali pečenou tapíří oháňku, co se tam jakoby válela mezi vařenými manioky, protože cestou přece jenom vyhládne.Velký Vodní Had se ale dal těžko probudit ? lechtali ho stéblem, zdvořile pokašlávali, chrastili náhrdelníky, a nakonec mu zmáčknuli nos. Což zabralo. V okamžiku sebou mrsknul a postavil se před nimi v celé nádheře.
?Kdo jste, hrome, a odkud se tady berete??, ptal se Had, ? a co zase chcete??
?My Nic nechceme! Převzácný Hade, poslala nás za tebou tvá dcera pro Noc. Tvůj zeť má fůry těžké rachoty, a ještě nikdy nepoznal spánek! Tvá dcera se ukrývá před jasem dne, protože světlo bolestně oslňuje její zray. Den za dnem se víc a víc propadá do žalu a její muž se obává, že by mohla zešílet.?
Hada to zas tolik nevytočilo, svinul se a řekl podržtaškům:? Rodinné záležitosti tady řešit nebudeme.Trápení bude ještě dost. Počkejte tady, než se vrátím.? Potom se proplazil mezi muži a ponořil se do řeky. Hladina se zvířila, když se Velký Had ponořil na říční dno, jakby se tam otočila pramice. Byl dlouho pryč. Podržtaškové si mezitím obhlédnuli plácek, a tak trochu si jej obšlápnuli. Veliký Vodní Had se nakonec vynořil s velikým plodem tucuma, ještě chladným z hlubin řeky a podal jej mužům. Ořech byl na špici proražený, s otvorem zalepeným pryskyřicí.
Když jim Had kouzelný ořech podal, varoval je: Neotevírejte ten ořech, jinak všechno zmizí v temnotě. Pouze má dcera umí jednat s Duchy Noci. Až se vrátíte, předejte jí kouzelný ořech a ona už bude vědět, co má učinit.? Když to Had řekl, vlezl zpátky do hamaky a řekl podržtaškům, ať okamžitě vysmahnou. Skočili do kánoe a dost rychle pádlovali pryč.
Jak si tak zčerstva pádlují, uslyšeli z ořechu divné zvuky. Nikdy předtím tak hrozné zvuky neslyšeli! Jeden podržtaška navrhoval, ať ořech otevřou a podívají se, co se v něm skrývá. Jeho forhont ale nesouhlasil:?Né?, říkal, ?nedělejte voloviny.? Ale potom se ozvaly další zvuky, a ty byly ještě hroznější:? Šáj-šáj-šáj? a ?Tem-tem-tem?, jakby začla hrát nějaká podzemní kapela - - tyhle zvuky se opakovaly jako nějaká prazvláštní ukolébavka. Úplně jakoby se nechumelilo, podržtaškové zapomněli na příkaz Velkého Vodního Hada, otevřeli tucumový ořech a nastal pekelec: všechny líbezné zvuky Noci rozepjaly perutě a rozletěly se mžikem vůkol.
Nocí zaznělo skřehotání žab, cvrlikání cvrčků a houkání sovy murucacatú. Řečeno slušně, tohle zacházení s Nocí podržtaškové nezvládnuli. Pádlovali zběsile pryč, ale Noc z ořechu tucumá plynula dál. Obloha potemněla, vzduchem zavanula vlahá svěžest, rozsvitly se hvězdy, a když jejich milý jas zesílil, tvorové noci šupajdilil, plazili se, mrcasili se a vybíhali a vyletovali z ořechu tucumá, směřovali na všechny strany a postupně obydlovali noc svými tajemnými zvuky. Vyděšení podtrržtaškové nevěděli, jak temnotu nacpat zpátky do díry v ořechu, protože temný proud Noci nešlo zastavit a proklouzával jim dlaněmi jako jemný černý prach. Víření nočních tvorů, měsíční zář a krůpěje rosy vzlétnuly od těch zvědavců a dočista vplynuly do noci.
Zatím daleko ve vesnici se najednou probudila Dcera Velkého Vodního Hada, šťouchnula do muže a řekla:? Můj otec nám poslal Noc, a ti tví podržtaškové ji osvobodili!?
Žáby začaly svůj první noční koncert: ropuchy skřehotaly, žáby kuňkaly, sovy a sluky začaly houkat a kuvíkat. Noční lelkové jurutai a sovy acuraná začali šumně svištět tmou a naplnili temnotu lesa svými skřeky.
Podtržtaškové připluli do vesnice a předali otevřený kouzelný ořech. Muž Dcery Velkého Vodního Hada se zhrozil, když viděl, že se v ořechové slupce skrývají už jenom žhoucí zraky jaguára. Kanoe na řece se ztratily. Z vesel se staly ryby a z provazů anakondy. Všechno v lese i v řece se docela proměnilo. Muž zakřičel na ženu:? Co jsme to učinili? Musíme zachránit den! Všechno se ztratilo!?
Žena si odhrnula vlasy na stranu a řekla mužovi:?Přestaň bědovat, rozdělím Den od Noci; neměj strachy, zavři oči a čekej.?
Muž vynadal podržtaškům a Dcera Velkého Hada ty tři zvědavce proměnila v opice, protože neposlouchali návod k použití. Od těch dob si opice dělají, co je v tu chvíli napadne. Mezitím Noc spřádala kolem Hadovy Dcery a jejího muže úklady. Jakmile se muž chystal usnout, zazněl mohutný chór žab, cvrčků, řev zvířat, šumění ve větvích a bzukot myriád křidélek nočního hmyzu. Měsíční svit ozářil stezky jaguárům. Sovy začaly lovit a netopýři s hvízdáním svištěli kolem její hlavy. Hadova dcera se opřela o palmy u vchodu do chýše a sladký noční vítr zavanul, až se celá noc rozvoněla. Zakrátko ucítila slastnou dřímotu. Když procitnula, odhrnula si vlasy na druhou stranu, sesbírala do nich zbytek noci rozptýlené vůkol a napěchovala ji zpátky do tucumá. Venku ponechala jenom temnotu, která připadla lidem ke spánku a odpočinku.
?Vzbuď se, muži!Pohlédni, všechno zase uplývá jak má, papoušci vesele skřehotají, vítajíce sluneční rozbřesk. Noční příšery zmizely do svých úkrytů. Hvězdy se skryly před slunečními paprsky a okvětní lístky Victoria regia se uzavřely.? Od těch dob Noc přichází po Dni a přináší lidem odpočinek.
Tak přišla na svět Noc .