Velká Cena Markvartic

Bylo příjemné letní počasí a já trávil dovolenou na chalupě. Rozmlouval jsem přes plot s naším sousedem, starým panem Švestkou, o rychlosti zahradních traktůrků. Slovo dalo slovo a ještě to odpoledne jsme vyhlásili závod. Start byl pod kopcem u kravína a cíl až na návsi. Pro vítěze byla připravena cena v podobě tří hlávek zelí. Sešlo se poměrně hodně lidí. Kolem mého traktůrku se ochomítala omladina, okolo stroje pana Švestky zas jeho generační vrstevníci. A bylo odstartováno! Okamžitě ujíždím svému soupeři a.vytvářím si slušný náskok. Cítím se jako Michael Schumacher. Jsem ovšem teprve v půlce dlouhého kopce a zdá se, že trochu zpomaluji. Zato pan Švestka jede stále stejným tempem a pomalu mě dohání. Mladí i staří diváci běží podél cesty a nadšeně fandí. Jsem už téměř na vrcholu, ale motor mi vaří a můj soupeř je těsně za mnou. Snažím se vytáhnout z mašinky maximum. Konečně se dostávám na vrchol, kde mi však vybuchne motor, zatímco pan Švestka s úsměvem projede kolem. Sedím opodál nepojízdného traktůrku a cítím se jako Mika Häkkinen. Moji příznivci se ženou ke kouřícímu vraku v naději, že ho opraví, nicméně mně je jasné, že jsem prohrál.