Co všechno se může přihodit čtenáři dobrodružné literatury

Jsem zase malým chlapcem a sedím s dědečkem na trávníku v parku.Dědeček otevírá knihu s krásnými obrázky, jistěže dobrodružnou. Jedná se o Děti kapitána Granta od Julesa Verna či něco podobného. Nahlížím dědečkovi přes rameno a čtu si s ním. A tehdy jsem vtažen do děje knihy jako jedna z jejích postav. Nyní jsem anglickým koloniálním důstojníkem v africké divočině, jenž se snaží chránit čest dámy, kterou chce uzmout lidožravý negr. Kanibal má nade mnou převahu. Mluví lámaně anglicky asi jako Číňan a sděluje mi, že mě sice může zabít, ale není to jeho cílem, dáma prý bude beztak jeho. Jsem již zcela vyčerpán a vydán napospas svému sokovi. Ďábelsky se chechtá, hovoří ke mně svou hatmatilkou, přičemž si bere jehlu a niť a prošívá mi nos od kořene ke špičce. Je to velice bolestivé, negr se směje a mumlá, že jsem se neměl pokoušet bránit dámu. Poté mi otvírá ústa a prošívá mi jazyk. Paralyzován bolestí, neschopen vydat ani hlásku, chlemtám svou vlastní krev, když tu se opět ocitám v parku, ovšem dospělý a bez dědečka. Mám zakrvácený celý obličej, cítím strašlivou bolest v ústech a v nose. Vytahuji si niť z nosu a jdu se objednat k lékaři, neboť vytáhnout si niť z jazyku se neodvažuji.