Arbeit macht frei!

Protože jsem vězněm koncentračního tábora, není divu, že mám stále hlad, tak jako moji přátelé spoluvězni. Se dvěma z nich jsem se domluvil na uspořádání oběda. Tajně jsme vlezli do liduprázdné kuchyně, našli potraviny a nádobí a pustili se do kuchtění. Bude to vepřový guláš s bramborem, mňam! Do obřího hrnce sypeme kopu brambor a spoustu masa. Hustá omáčka už se nám pěkně vaří, všechno jde jako po másle. Bohužel to vypadá, že už nás objevila ostraha, neboť slyšíme zvenku nervózní poštěkávání našich věznitelů. Přichází rozčilený velitel tábora a křičí na nás, co že si to dovolujeme. Salutuji mu v pozoru a podávám hlášení o přípravě oběda. Z hrnce se line příjemná vůně, což přiměje velitele k ochutnání našeho výtvoru. Jeho tvrdé rysy mizí a v tváři se mu objeví výraz blaženosti. Prý je to výborné! Usmívá se a poplácává nás po kostnatých ramenech. Dostáváme povolení sami si vařit, než půjdeme do plynu. Tak tohle jsme nečekali! Šťastní jako blechy vyhazujeme do vzduchu naše pokrývky hlavy a tancujeme kozáčka.