TERRA

Krucinál, přesně tohle jsem čekala! Terra si oběma rukama prohrábla zrzavé hnízdo, které jí trčelo z hlavy, a polkla kyselou slinu. Dostala pořádnou chuť na cigaretu a zašmátrala v bordelu na stole. Nahmátla krabičku, ze které na ni výsměšně vykouklo poslední cígo, ha, poslední! – kdyby tak! – a vztekle škrtla o stěnu sirkou, která ležela na poličce. Tyhlety retro sirky stály víc než zapalovač a byly tak trochu vošajstlich. Terra se mezi svými lidmi ráda předváděla a tahle dřívka jí propůjčovala image průbojnosti a neprůstřelnosti. Milovala roli drsana natolik, že si nenechala ujít jedinou příležitost, jak ji mezi svými lidmi projevit.
Krucinál, přesně tohle jsem čekala! Terra temně zavrčela a teď už s cigaretou pevně usazenou mezi do krve rozpukanými rty znovu zkontrolovala zprávu na displeji. Z rádia Curt Cobain ohlašoval svůj brzký konec a pokojem se drze rozléhal jeho dravý chraplák.
Stromy za okny se něžně prohnuly a spustily jemnou pršku drobounkého zelenozlatavého listí, havran do toho krákal a Curta Cobaina v rádiu vystřídala reklama na „výhodnou hypotéku“. Už samo to slovní spojení Terru dojalo natolik, že na chvíli zapomněla na zneklidňující SMSku a její prdelka sama vyhledala měkký polštář na křesle, které tu stálo dobrých šedesát let. Stále na stejném místě.
Dopadla na něj zvysoka a přehodila nohu přes nohu. Koleno se vytrčilo proti mokvajícímu stropu. Z potrhaných džín se na světlo draly zrzavé chlupy. Sakra, měla bych se zas už oholit! Terra odfrkla a dlouze dokuřovala.
Heboučké peří havrana venku na dvoře oznamovalo svým leskem, že slunce je toho dne na svém vrcholu. Za několik hodin se začne stmívat. Jako v mojí duši, vzlykla Terezka a na chvíli zažadonila o maminčinu ruku. Ruka se přiblížila až k její hlavě a něžně ji podrbala. Holčičko moje, říkala ta ruka, opičko, vždyť jsi moje dceruška přeci a nikomu tě nedám!
Krucinál, přesně tohle jsem čekala! Terra s posledním obláčkem dýmu odfoukla máminu ruku a vyskočila ze šedesátiletého křesla. Křeslo si také odfouklo o katapultovalo ji ke dveřím. Co teď budu dělat? Já se snad nechám naklonovat a pošlu mu se si se jemu až před barák, aby tolik nebučel a dal mi pokoj! Další závislák! Nemůžu za to, že kurva na mě letěj tihleti kluci šestnáct-sedumnáct až dvacet, v očích heroin, v tlamě srdce vklíněnou kost, která jim zaskočí vždycky a všude, kdykoli a kdekoli se o mě jen otřou. Seru na to. Seru jim na to. Smazala SMSku a malinko si poskočila na místě.
Pak si Terinka zmáčkla obě ňadra, až jí v nich zabolelo. Strašně, šíleně ráda bych se milovala! Vznášet se jak na vzduchovém na polštáři, hříšně se rozdrásat v zadýchaném propletenci těl, prolíbat se k poslednímu pomazání na pableskujícím vrcholu báječné hory, pořádně se zapotit v nepříčetném běsnění mezi vzrušenými prostěradly!
Ty poeto. Jenže s kym. Jenže s kym. Míša už holt nepřichází v úvahu. Mezi jejími lidmi ale bylo spousta potřebných. To zas jo. A s některejma by to nebylo zas až tak špatný. No jo. Ale co pak s tim. Terra si dokázala představit v jediném okamžiku, kdy s chlapem mluvila, celý ten samaritánský a srdceryvný příběh, v jediné vteřině se jí promítly všechny slzy, všechna ta studená rána, kdy bude bez koruny v kapse shánět po bytě láhve od piva a šacovat tajné skrýše, dávno hluché, a shánět chleba, salám, pivo a cigarety, aby miláček přežil další den. Představovala si vždycky, jak jde na první návštěvu k jeho strádající matce, a dává bábince do hlavy ta slova. Váš syn je výbornej, paní –ová, jenom to chce trpělivost, on vás má rád a myslí to dobře, jenom to tak na první pohled nevypadá, jé vy tady máte ale hezký kytičky, to jste vy zamlada, vy jste ale byla kočka! I teď vám to moc sluší a ta svíčková je jako od mojí mámy, to víte moje máma taky….blá blá. Ale to jsou ty mámy, chudáčci.
Terra mezitím sjela rukama na břicho. Jsem pěknej macek. A fracek. A nebudu tady už trčet, jde se do terénu! Ňáký rozkazy? Terra zdvihla hlavu. Vzduchem připlul Kapitán a na chvíli Terru prošpikoval arktickýma očima. Mám tedy volno, pane? Kapitán se zachmuřil a pak sekl rukou do prostoru nad Teřřinou hlavou. Zatím ano, ale průběžně mi podávejte hlášení! Rozkaz! Mohu odejít, pane?
Terra se rychle oblékla, posbírala potřebnosti a seběhla pět pater. Dole tiše odemkla, vystrčila hlavu z domu a nasála vzduch. Den se chýlil ke své rafinovanější půli. Teď se bude tvářit jakoby nic, pak vlezu do tramvaje, a jen co z ní vylezu, bude tma. Pojedu za Koňakem, rozhodla a podala první hlášení Kapitánovi. Pak ještě zaběhla pro cigára a za chvíli už seděla v téčku. Tak to říkaly s holčinama na střední škole. Tramvaj svištěla dolů vinohradskou třídou a zálibně si vrněla. Důchodci si povídali o cenách zboží. Skupina mladých Italů a Italek se rozcapila po zadní části vozu, dvě holky seděly klukům na klíně. Jedna z dvojic se cumlala způsobem, který Terru zadýchával. Stiskla si nohu přes nohu a vnímala rozkoš, která se jí rozlévala po klíně. Chacha, za to já přece nemůžu, ne? Zazvonil mobil. Terra chvíli sledovala, jestli někdo zareaguje na její melodii. „No future, no future…“ Jsou to ignoranti. Volal další opruz. „Jo, Pavlíku, ta tvoje žena je asi dost ošklivá, stará nebo úplně blbá, viď?“ Pavlík na druhém konci něco zakoktal. „Tys říkal, že je asi o pět let mladší než já, viď? Že zdravím a dcerušky se mají jak?“ Terra típla telefon. Byla hodně spokojená. Konečně. Už dva týdny předstírá, jak je zaneprázdněná. Ty jsi taková hodná holka, která neumí říci ne! Tak, a má utrum, spratek. Že já mu dávala to číslo! Ale nebejt těch cicmalů, tak se k tomu nikdy nedokopu.
Téčko mezitím přistálo v Nuslích. Terra vystoupila. Skočila přímo do louže. V okamžiku měla celé levé chodidlo mokré. Děravá bota se přemluvit nedá, Kapitáne. Terra pohodila hlavou, přeběhla ulici a zazvonila na Koňakův zvonek. Nic. Krucinál, přesně tohle jsem čekala! Na telefonu byl nedostupný, tak doufala. Že bude doma. Koňak byl otřepaná mánička, ale nikdy na ni nic nezkoušel, tak chtěla pokecat. Pomazlit retrívra Sašu. Nakrmit želvu. A taky vypálit trubky, protože to byl Koňak. Terra zazvonila ještě jednou. Třeba spí. Nojo, Saša. Asi budou na Folimance. V parku.
Jenže Terru popadl vlčí hlad. Přešla blok, pak ještě jeden. Chvíli váhala a pak vstoupila do restaurace Červený drak. Kdyby byl Štědrý den, zasloužila by si teď spíš Zlaté prase, jenže Štědrý den pěkně daleko a půst držela tak jako tak od té doby, co opustila Míšu. Kdyby tak Michal nebyl debil, byla bych bývala byla…Kde? Kapitáne, jde sem Číňanka. Terra prozkoumávala koženkový obal, vedle hlavy se otevírala něčí ústa. Růžové a oranžové ryby zíraly, vznášely se, byly. Jó, ryby, ty to znaj.
Kachnu. V číně jedině kachnu. Terra nesnášela žužlavé polosyrové cucky. Kachna však měla tu výhodu, že byla vždycky pečená. A pivo. „Máte tupláky?“ zeptala se. „So to je, tuplaky?“ Žlutá ženuška nakonec přinesla půllitr řezaného. Holt to jsou koumáci. Ryby mezitím ztuhly v jakémsi polospánku, jen jejich hedvábné ploutve se malinko hýbaly. Terra ani nestačila dokouřit, když zazvonil zvonek a růžovo-žluto-oranžová Číňanka připlula s dozlatova vypečenou kachničkou. Děkuju, ty Čímanko. Terra zpracovávala kůžičku a přemýšlela o tom, že kachna, to je vlastně košer a chutná to skoro jako vepř. To by nikoho nenapadlo. Ale určitě napadlo, hlupáku. Ryby se opět rozhýbaly. Mezi nimi připlula maminčina ruka a začala krafat Teřře do obřadu: jak to držíš vidličku, neotírej si pusu rukou, na co máš ubrousek, ty důro jedna! Zase utrácíš! Nekuř mezi jídlem, kdo tě to naučil? Francouzi, mami, odfoukla Terra matku někam mezi umělé skalky v akváriu a poručila si „vise ryze“. Tohle se opravdu nedá sníst najednou.
Mobilní telefon opět zvonil, Sex Pistols se neúprosně prostřílely skrze drnkání lidových nástrojů ze Staré Číny. „Pavlíku, vezmi dcerušky do ZOO na opičky, budou mít radost. Mám na bráně známýho, určitě vás tam nějak protáhne.“ Tomu se říká zákusek na závěr. Pavlík zase utřel hubu. A já teď vlastně taky. Terra odložila origami ubrousek a vytáhla peněženku. Moc se neprohnula, tady se člověk nažere a nikdo mu skoro nekouká do huby, je tu skoro vymeteno a přitom – tržby vysoký! Ekonomický zázrak! Ale kachnička je kachnička. K Teřřinu stolu se přiblížila malinká postavička. Pětiletá Číňanka natahovala ručičku se štamprličkou švestkového vína. Terra to do sebe lupla jako malinu a pohladila holčičku po vláskách. Ta trošku uhnula, pak se otočila a metala za vysoký pult. Nasedanou!
Bylo načase. Kapitán beztak vydal rozkaz neprodleně opustit nepřátelské území. Průzkum je u konce, držte se stále vlevo, pokračujte po komunikaci směr Nuselský most. Terra mu v duchu ukázala fakováka. Pane, to jste přehnal. Jakýpak nepřátelský území? Neřeknu, kdybych byla ve skíňácký hospodě, ale čína? S košer kachničkou? Kapitánovi ztvrdly rysy. Budete exemplárně potrestána pro odpírání poslušnosti!!! Okamžitě opusťte… Nojo, rozkaz, kurva, pane. Tahle hra už mě nebaví, rozhodla si Terra. Krucinál, přesně tohle jsem čekala!
Pod Nuselákem jezdila auta, na tramvajové zastávce řádně mrzli řádní občané České republiky spolu s několika narkomany, kteří obcházeli řádné občany a žebrali love. Terra by jim nejraději vyměnila stříkačky, kdyby je měla s sebou. „Hele, kámo, já nemám prachy.“ Feťáci se shlukli a zle koukali. „Vemte cíga.“ Vzali, a Terra předvedla fígl se sirkami. Fetkám zazářily oči. „To je dobrý, hele, nedáš mi to?“ Terra rychle skočila do tramvaje. Kluci už to nestihli. Sakra. Měla bych dělat strítvorkerku.
Terezka seděla v téčku a skoro už usínala. Nad její hlavou kroužila maminčina ruka a ďobala ji do účesu. Vedle ní stál Kapitán s arktickýma očima. Dlouho se na to ale dívat nevydržel a chytil maminčinu ruku za zápěstí. Odněkud se pak vynořil Míša s hlavou růžové ryby a začal do sebe soukat Kapitána i s maminkou, která se změnila v kachničku. Pak přišla malá Číňanka. Nesla pepřenku plnou máku a vykropila celou tramvaj. Přítomní Skini po tom klouzali jako po hrachu a Kapitán nelenil a všechny je pokropil kalašnikovem. „Kontrola jízdenek, prosím!“ ozvalo se Teřře těsně vedle obličeje a do nosu ji udeřil zápach jakési česnekové Orbitky. Protože žvejka v hubě člověka, který předtím požil tři bramboráky, to je chuťárna! Terra vyskočila a hrnula se ke dveřím. Byla to stará tramvaj, a Terezka tedy chytila za držadla u dveří a rázně je od sebe odtrhla. Tramvaj jela asi deset kilometrů za hodinu, víc to nebylo. Přesto se Terra pěkně potloukla. Kapitán se snažil zastřelit revizora, maminčina ruka Terezce ošetřovala ránu na koleni. Řádní občané se shlukli okolo. „Co je to za krávu!?“ „Vyskočila z tramvaje,“ řekl někdo. Terra ležela na boku a mnula si koleno. „Není vám něco, slečno?“
Terra se divoce podívala na chlapa, který na ni mluvil: „Kapitáne, kam s tou lodí?“ „Hele, vona cvokatí!“ „Je to cvok,“ volal někdo. „Zavolejte sanitku!“ ječela nějaká obtloustlá blondýna. „Ať neuteče, je to ňáká feťačka!“ „Vyskočila z tramvaje,“ řekli saniťákům. Bratři na sebe mrkli. Tak to budou asi Bohnice, co, ale nejdřív na ambulanci. Teřře začalo otékat koleno. Sakra. Doprdele! Krucinál, přesně tohle jsem čekala! Neměla jsem tam jezdit. Jak jim to mám říct? „Jaký jsou rozkazy?“ „Je úplně sjetá,“ řekl kdosi, kdo za ní zabouchl dveře sanitky. Krucinál, přesně tohle jsem čekala! Krucinál, přesně tohle jsem čekala!
Terra se s údivem přistihla, že se usmívá.