Cesta do Říma

Za prahem Prahy koleje a pražce
Pozdravy přátelům otci a matce
Směr Česká Třebová Břeclav Vídeň
Cesta potrvá skoro celý den
Vídeň a Graz Venezia Řím
Nedočkavostí celý hořím
Do Říma vedou všechny moje cesty
nikam jinam snad ani nemohou vésti
Navštívit papeže
se ovšem nechystám
Právě že jiný důvod
vede mě až tam
kde hlava největší církve
rozbila svůj stan

Jsem na cestě jako Jacques Kerouac
a tak:

Míjím kostry stromů
ryb zahryznutých v zmrzlé zemi
Míjím pole s osením
o jaru snícím stébly všemi
Míjím města s prazvláštními jmény
jako Cerhenice
(ta dávná česká jména líbí se mi převelice)
Velmi se mi líbí například Velim
dosud ověšená vánočním jmelím
A také můj milovaný Kolín

Neboť v Kolíně
protéká Labe líné
a dědeček houpá vnoučka na klíně
zpívaje mu sokolské písně
Vlak jede kolem Kmochova ostrova
a přicházejí vzpomínky a odcházejí slova
A líbí se mi třeba
i Česká Třebová

Přemýšlím vzpomínám a dívám se z okna
na:

Stromy ryby zahryzlé v zemi
stromy rybí kostry v zemi

v černé vodě
kalné nebe
tváře stromů
nebe šedé

pole s osením a sněhem
telegrafní sloupy vlak
mrtvá tráva trvá a tak nějak
to se mnou vypadá

Nabízím zde obraz své cestující duše
Podél trati myšlenka za myšlenkou jak kůň za koněm kluše
a představy se míhají jak vystřelené z kuše
zatímco já jak z praku
pohodlně usazen v kupé jedoucího vlaku
míjím dvě omšelé maringotky za řekou
v které se zrcadlí holé stromy
Mám rád podél kolejí opuštěné domy
pro jejich oprýskaný smutek
a promáčené stropy
a občas jsem spokojen s životem v mírném pásmu
a nechybějí mi tropy
jindy bych ovšem trochu více tepla uvítal
Dost už planých řečí
vlak se žene dál
a já vzpomněl na klasika
jenž v jedné své písni tak trefně říká
že i cesta může být cíl

A tak pro ukrácení mnoha dlouhých chvil
zpytuji sám sebe
co jsem vlastně zač
co jsem to zač-lo-věka
a jako obvykle nepřicházím na to
(a to se ode mě dokonce i čeká)
naštěstí podél kolejí stále ještě teče řeka
Pohled je uspokojen tou
temnou valící se hmotou
a od vlastní duše se tím snadno rozptýlí
aspoň na chvíli

A hledím z okna
na:

Stromy ryby zahryzlé v zemi
stromy rybí kostry v zemi

v černé vodě
kalné nebe
tváře stromů
nebe šedé

pole s osením a sněhem
telegrafní sloupy vlak
mrtvá tráva trvá a tak nějak
to se mnou vypadá

Bundes

Ja ja
jsme na rakouských hranicích
a žandárka má na bundě napsáno BUNDES
Pomni že v Evropě co nevidět budeš!
Ptá se mě kam jedu
lámanou němčinou odpovídám
přitom svou dlaň té uniformované blondýně na ňadro dám
a jak jí tak ruku na uniformu kladu
vyzvídá zdali prý kradu
Za zloděje v pravém smyslu slova se sice nepovažuji
jsem však chmaták očima
a drze si vždy prohlížím vše co mi nepatří
Hledím za výstřihy úřednic v bance
a dokonce se modlím abych ze všech tří
šel na řadu k té do níž se můj zrak
nejvíc zamiloval
je to krátká láska (ta přede mnou)
dlouhé mám za sebou
Chorobná kumulace lidských exemplářů ve městech
a můj chtíč
jsou otcem i matkou těch mých krátkých lásek
krátkých jako dlouhá fronta v bance
Nejdéle na hodinu
Úřednice vstává
musí něco přinést
a tak i zadeček si důkladně prohlédneme
pak si zase sedne
předkloní se nad jakýmsi lejstrem
a pihy na prsou
chlípníkovou radostí jsou
Dlaně předjímají hladkost jejích vlasů
ten vděk za dlouhou frontu!
za tu spoustu času
k prohlížení a fiktivnímu přitisknutí rtů
k měkoučké kůži jejího krku
Předávám občanský průkaz
což se neobejde bez pousmání
ano slečno ten mladík na fotce jsem já před patnácti lety
Složitá transakce
bohudík!
detailní pozorování dívčiných víček a rtů
a všech dalších výčnělků které mi nepatří
Ano to je největší bankovní loupež století!
Kdesi v břiše se odehrává zástupné objímání
tělesných orgánů
Slastně se miluje slezina se slinivkou a játra
s tenkým střevem
Cosi zástupného tu probíhá zatímco slečna
před mým zdánlivě klidným zrakem
svou ručkou
ohlodanou již na kost mými pohledy
vyplňuje formulář na proplacení šeku
A já muž v nejlepších letech krize středního věku
jedno jediné teď vím:
Není nic příjemnějšího než vidina peněz
zprostředkovaných tím sladkým stvořením

Žandárka přivolá žandára a oba mají starost
že se jim snad v té jejich Vídni usadím
a strávím tam všechny své zbývající dni
vlak zatím dál duní nocí
žandáři odešli
jsem tu sám se svou polucí
Škoda že staří jsme
že nejsme již kluci
doprdele kruci
písek
kluci z malých českých vísek
Čtěte všichni Nucený výsek!

My jim těm žandárům přiděláváme práci
když vypadáme jak vandráci
nejsme žádní dobrovolní krve dárci
spíš něco děsivého
jako čínští draci
něco orientálního
co začíná hned na východ od Prahy
takové ty mizerné pahorky českomoravské
tak na běžkování dobré
Oni nás nemít rádi
vůbec nás nemilovat
žandáři jedni v bundách zvaných BUNDES
a my popravdě nemít zas rádi jich
těch žándárů namyšlených
těch kundes
Oni by nejradši nám nainstalovali kamery a mikrofony do slin
aby měli přehled o každém našem polknutí
každičkém odplivnutí
my z toho být opravdu
opravdu velmi pohnuti

A jedeme dál a já hledím z okna
na:

Stromy ryby zahryzlé v zemi
stromy rybí kostry v zemi

v černé vodě
kalné nebe
tváře stromů
nebe šedé

pole s osením a sněhem
telegrafní sloupy vlak
mrtvá tráva trvá a tak nějak
to se mnou vypadá

Habsburská monarchie

Habsburská monarchie
je celá zasněžená
není jak stařec s licousy a lipicány
je něžná jako žena
a zatímco ji vlak tiše vejpůl krájí
připadám si jak v ráji
a piji červené víno
za jízdy černou nocí
a bílým sněhem se řítím k Římu
bývalému sídlu světové moci

Korejky

Rozhodly se ho zaspat
Velkého bílého vousatého chlapa
Koreječky na zkušené v Evropě
Vyděsil je k smrti
například výrokem:
Tohle kupé je pro 6 lidí
Myslely
a jak se ukázalo správně
že jen pro 4
Tím jak navrhl aby společně vysunuli 5. a 6. lehátko
Tím jak se smál a ptal se zda umějí anglicky
A v neposlední řadě pak tím
jak se vydrápal bez žebříku na horní lehátko a z šustivé plastové tašky
požíral cosi co páchlo dávno mrtvým masem
pravděpodobně z vepře

Rychlý člověk je v lehátkovém kupé
s dvěma mladými Korejkami
Napřed se zdálo že říkají cosi o thajských masážích
pak to znělo jako že rajskou jedí nejraději na pláži
a nakonec usnuly dávaje tím najevo že si jeho společnosti neváží
Ani nepočkaly na večerníček!
To je dneska Asie!
Zato však všude kolem se rozprostírá
habsburská monarchie

Zaplatily si spací vagón Korejky
tak spí
Já si ho zaplatil též a píši
Odborně se tomu říká
narkolepsie a grafománie

Spí jako když je do vody hodí
Umějí plavat?
Jsou mokré?
Utopily se?
Spí jako když je polenem praští?
Spí jako vlakem přejeté?
(Copak si bitte schön přejete?)
To byl rakouský průvodčí
Neřeknu mu co si přeji
zavolal by na mě žandáry
Korejkám je všechno jedno a spí
a ani nevědí oč na lůžku nad nimi kráčí
Že se tu chystá velká vlaková loupež!
Spí jejich klíny
spí jejich prsíčka líný
spí jejich ucabrtaný nožičky z procházek Vídní
dobrá tedy nechám je na pokoji
výjimečně budu na ně vlídný
Zadečky jim také spinkají
rovněž tak pihy na zádech a bříšcích
Spinkají vlásky jim i ouška spinkají
a ovšem oči
oči ty především bez mrknutí víček
Spinkají rtíky zoubky i jazýček
ano za rtem spí i ten
moc pěkný zdá se jim
Kim Ir Sen

Bohužel ty ručky

Bohužel ty ručky do batůžku nás nenastrkají
zip nerozepnou
rty neotevrou
jsou to ještě děti
A už jezdí samy vlakem a kdo ví
– možná už znají lítat na koštěti
Prohlížejí si bez zájmu evropská chodidla
plandající z lůžka nad nimi
Do těch se dostat máte orientální služebnice na celý zbytek
svého ponurého životního osudu
Rozpláclé nosíky
ty by brzo přestaly bavit
když ani nezačaly
Ale co s nosem
ať si mají chobot
ať třeba nozdry buldoka
to se dá zakrýt látkou
nebo se prostě tím směrem nedívat

Nedostatek mravů

Je třeba se s tím smířit
s tím nedostatkem mravů
prohlubní po morálce
kde magistr Telátko
potkává doktora Krávu
v té prázdné dutině ano v ní
děloze podobné
v poloze vleže
o prasárnách zde spolu nahlas sní

Prohlubeň po morálce
jak zajícovo lože na mezi
vytvarované bříškem
ještě teplé
po zajícově těle
Všude se válí chlupy
cestou do postele
Vystlané lože zajícovo
lože morálky opuštěné
vychládá
všude panuje výtečná nálada
morálka skotačí v lese
s ostatními zajíci
a pod umrzlým sněhem
nenachází píci
Co k tomu poznamenat?
Co k tomu říci?
K tomu už nic
jen muslimským teroristům
magistr Telátko s doktorem Krávou posílají vzkaz:

Máme vás rádi mrtvé
vybuchujte si na poušti sami
vynechte nás ze své blbé smrti
vy zmrdi

A jedeme dál a já hledím z okna
na:

Stromy ryby zahryzlé v zemi
stromy rybí kostry v zemi

v černé vodě
kalné nebe
tváře stromů
nebe šedé

pole s osením a sněhem
telegrafní sloupy vlak
mrtvá tráva trvá a tak nějak
to se mnou vypadá
na cestě do Říma

(z rukopisu, 2004)

Tomáš Míka (1959, Praha), básník, prozaik, překladatel. Žije v Praze. Knižně vydal: Nucený výsek (poezie, Argo, Praha 2003)