***

Dotočila se zeměkoule v glóbu,

čaj dohoupal se v bocích konvice,

jen po mně se pořád něco chce

Žena a děti už za dveřmi spí,

až když už můžu, nemůžu spát

Déšť fluše na okno. Za oknem hřmí

Ještěže maličké trenýrky kluků,

na které před šňůrou dlouze civím,

proměňují mě,

až jsem zas někým ale úplně jiným