Srna

Postřelená srna utíká do polí

a stále tváří se, že ji to nebolí

v srsti té zeje jí, rána dost veliká

pomalu stmívá se, a hůř se utíká.

Do trávy krůpěje krve z ní kanou,

musí teď spočinout, snad někde stranou

na kraji lesa si v poklidu ulehá,

ránu si olíže, na štěstí spoléhá.

Ze smrti obavy příliš si nedělá,

přijdou snad vlci, či medvěd ji dodělá.

Tak přece příroda s vysokou účtuje

navíc to zranění šanci dost zvyšuje.

A slyší z dáli to vytí, jak krutý smích

vůbec však netuší, že jen psů vesnických

A srnčí mysli se zmocní hned panika

zraněná vstává a dál lesem utíká.

Netuší, že vlci u nás už nežijí.

Je však zde nových pár nástrah co zabíjí.

Na cestu vběhla, když prchala ze všech sil

a byl to auťák, co všechno to ukončil.