Občas jsme obcovali pod vycpaným mužem s jelení hlavou

Pokud existuje
fyzická reprezentace lidské duše
redukce něčího života
na kousek pevné hmoty
nachází se v žaludku
v podobě bezoáru

Nestravitelné chomáčky vlasů
těch s nimiž jsme trávili
nejvíc času
Krystalky míst kde se stalo něco
více či méně podstatného
Drobek čehosi
co byl kdysi chleba s vajíčkovou pomazánkou
z Antonínova pekařství na Smíchově
a atomy všeho
co bývalo důležité

Bavím se myšlenkou
že někdo bude držet v ruce můj bezoár
v marné snaze přijít na to
jaký příběh skrývá
ta vrásčitá hrudka
spletená
ze zdánlivě nesouvisejících usazenin
která je ve skutečnosti
mé pravé já
víc než cokoliv jiného