Deštníkem rovnou do hlavy - dle skutečné události

Po akci kulturní je někdy třeba,
sejít se na párty v baru u KraBa.
Kamarádka, já a přítel její,
u stolu vládne dobrá zábava.

Venku prší, sychravo,
ona si dá rum a cola,
my kluci pivo nanovo,
z venku na mě někdo volá.

Je to jeden kámoš z Dejvic,
sedá si k nám ke stolu,
je uvítán, on má vždy rád ženy nejvíc,
je nám dobře pospolu. ještě pivo dám.

Kámoška je zcela nevinná,
kamarádi, to nic není,
po rumu a cole usíná,
má příteli hlavu na rameni.

Pravou ruku má na stole,
palec s ukazovákem jí tvoří otvor.
Co se dělo pak? ... Týý vole.
Zatím v tom však není rozpor.

Kámoš nemá v mozku zátku ani,
ukazovákem ji nestoudně miluje,
otvorem ji šuká v její dlani.
Říkám: „Nedělej, vzbudí se, pak ti nabije."

Vzbudila se, to je věc fatální,
ze stolu bere jeho deštník hezky,
po kámošově hlavě se rozhání,
z káma deštníku jsou trosky.

„Ten deštník nestál pětník,
včera jsem ho kupoval."
Já však nejsem jeho četník:
„Kámo,já tě varoval."