AUTORSKÁ TVORBA

CAFFEU

Pazdera Petr Payne

Petr PazderaPayne:

CAFFEU

Nudný výhled z okna kavárny na nudnou křižovatku nudných ulic nudného města v nudné nížině. Smutek nevypitých sklenic, takřka zarostlých pavučinou. Železniční pomalá pravidelnost. Střecha záložny, či snad „mátožny“. Dívka – vzpomínka na kole projela. Usedlé město. Usedavý pláč skryt. Horizontální poklid. Jako by ležel na roštu svatého Vavřince, jemuž je ostatně zasvěcen zdejší kostel. A ta dívka zpívá. A pořád zpívá. Nikdy nekončící proud asociací. Lidé gestikulují, jako by se křižovali. Možná tak jehličkou píchat do kolemjdoucích, aby se ohlédli. Aby se probrali, aby se probral. Je proměnlivá oblačnost a proto neviditelní rozvinovači stínů mají práce víc než dost. Hradební opevnění. Penzijní připojištění. Krůtí brka. Prodej slepic. Ultrazvukové vyšetření živých i mrtvých na počkání. Hrdélko – vráteň. Propani butani. Rostoucí sestupnost. Zlaskavělá poloha krupiérů. Pomník ženy, která byla modelem mnoha slavným malířům, nicméně dnes je slavnější než oni. PŠIS a jiné nápisy. Architekturou výstavby ztělesněná marnost. Město Mydlina. Púchov Polabí.
Samotný pobyt v tomto městečku zpřítomňuje v přibylci onu dívku ve vzpomínkách silou a mocí spojitých nádob. Začalo to léty strávenými na gymnáziu zde v tomto maloměstě. Učitel je učil bulharsky namísto rusky, a přišlo se na to až při maturitě. Avšak ona chodila do vedlejší třídy.
Vidí ji, jak jede na kole a zpívá. Ten zpěv rozesmutňuje ještě dnes. Vždycky bude zpívat, až na věčnost.
Sedí v kavárně a přemýšlí, kam jít. Vyvolil hřbitov. Napadlo ho, že byl to chybný stesk, protože měl svůj předmět. V její osobě. Ve všem, co byla. Nešť tesknota na tomto světě je absolutní, bezpředmětná. Všudypřítomná tak jako vítr. Skličující jako volná krajina. Kolem kostela sv. Vavřince a dál. Městským parkem za šumu dubů. Kolem opravny pneumatik, na jejímž štítě se zjevuje zářící pneu podobně jako na kostele Panna Maria. Železniční přejezd. Poslední vilky. A tady krematorium. Spíše parochod mezi bárkami hrobů. Jsou zde pohřbeni i její prapředci. A nečekaně taky... Ona.

← Zpět na profil autora