Noční (po hádková)

Venku zuřila noc
Se všemi svými vrahy, zloději, násilníky
A falešnými milenci
Ta noc zuřila za oknem
A přelévala se do pokoje
Do mého života, do mého srdce
A chlopně se otvíraly a zavíraly
Jako dveře od pekla
A na všechno sedal smutek
Ne těžší než popel, než prach
A přesto mi ohýbal záda
Činil mé vrásky viditelnější
A oči zarudlejší a uslzenější

Ale ten
Kdo se koukal
Jen klíčovou dirkou mých očí
Do toho pekla
Viděl jiskry
A měl pocit
Že to hvězdy padají
Jako tenkrát
Na Šumavě