IV.

Vosmažili, vosmažili
Jsme si každou volnou chvíli
A zbytek času prochlastali
pravdy se nikdy nedobrali
A mládí někde zastavili
Kdesi místo sekery
Aniž bysme věděli
Kdeže to sakra bylo
A ze sklenic se lilo
Do hlavy a pod nohy
tobě rostly parohy
A voba sme se tomu smáli
Než nám rozum odebrali
Jako děcko sociálka
Teď je mezi náma dálka
A na dně tvýho chlastu vidim
Že už ti nic nezávidim