Antoniovi C.

Snažila jsem se
Utéct osudu
Dokuds mi nepřišla do cesty ty,
Má dávná touho
Vše, co vypadá příliš krásně
Obyčejně vůbec nelze zahrnovat do reality
Ale v tomto případě
To neplatí
Za uchem nesla jsem si
Růži předešlé noci
Spíš její vůni
Stokrát silnější,
Než když byla utržena
A ptala se sama sebe
Kde se uvnitř člověka rodí
Ti ďáblové,
Co se jej snaží zlomit
Zrovna, když si připadá nejsilnější
Zrovna, když si myslí, že ví,
co dělá
Jsem slabá osoba
Hřešící proti ideálům
I morálce
Hřešící pro život sám
Osoba, která nedokáže být sama
Protože miluje, když
Rozdává doteky,
Ať vnější nebo vnitřní
A cítí, jak se pod nimi kdosi
Chvěje
To si pak připadá nejsilnější
Připadá si, že má cenu