Paul Merild
(*1978) Vlastním jménem Pavel Maloš. Narozen před mnoha lety v nemocnici Československo-sovětského přátelství. Renezanční člověk – básník, textař, písničkář, dramatik, režisér, herec, moderátor, animátor workshopů a kouzelník. Je vyučený řezník, stejně jako Antonín Dvořák.
http://www.paulmerild.com/
Podzimní
Na podzim listí je v zahradách.
Na podzim po listí šlapu.
To listí vzdává to, odpadá.
Na podzim listí i chápu.
Na podzim bývá to dojemné,
když vítr do listí duje.
Na podzim listí je barevné.
Jak si tak barevně hnije.
Milenci listím se opájí.
Náhle čtou básně i prózu.
Milenci, ti se proč neptají.
Milenci, ztrácejí rozum.
Na podzim milenci v zahradách?
Na podzim po listí šlapou.
Sledují jak listí opadá.
Milenci, ti to snad chápou.
Poštovní
Be, Fe, Le, Me, Pe, Se, Ve, Ze.
Pošťák, sotva dýšíc, leze.
Leze, vleze do uličky
doručovat pro lidičky.
Na prvního marně zvoní.
Druhý asi doma není.
Třetí zřejmě neslyšel.
Prostě z domu nevyšel.
Čtvrtý, jestli ještě žije,
tak ho hledá policie.
Tento zvonek jak se zdá,
zřejmě špatný kontakt má.
Zazvonit je třeba silně.
Trochu vlevo, na střed mírně.
Přitlačit a zavrtět.
Jestli slyšel, přijde hned.
Hned je někdy chvíle dlouhá.
"Však už běží! "
Jenže ouha.
Křičí na mě nemile.
"Nezvoň tolik, DEBILE!"
První máj (Karel Hynek Mácha & Paul Merild)
Byl pozdní večer, první máj.
Večerní máj byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
Ku lásce šeptal tichý mech,
já skláněl se k ní blíž a blíž.
Cítil jsem její parfém již,
cítil jsem její tichý dech.
Tak jako vlnky na jezeře,
tak jako vlny na Baltu.
Bůh už mi pískl penaltu,
v tom někdo klepe na dveře.
Už rozbíhám se na svůj kop.
Já cítím se být blíž a blíž.
V tom náhle stojím v prázdnu již.
Neudělám víc ani krok.
Láska je silná když se vkrádá.
Však silnější když odchází.
Smrt mou duši již provází,
ač ona ještě mladá.
Teď do smyčky si pomohu.
Láska je vina, mi jsme vinni.
Mohou-li bez ní žíti jiní,
já bez ní žíti nemohu.
