Paul Merild
(*1978) Vlastním jménem Pavel Maloš. Narozen před mnoha lety v nemocnici Československo-sovětského přátelství. Renezanční člověk – básník, textař, písničkář, dramatik, režisér, herec, moderátor, animátor workshopů a kouzelník. Je vyučený řezník, stejně jako Antonín Dvořák.
http://www.paulmerild.com/
Eliška
Jsi jako otevřená kniha,
jež dává číst a přece skrývá.
Ta kniha osvětlena je jen z půli
a půl je ve tmě bohužel.
Jsi jako sličná žena, křičíš shůry,
nahlas, však tak, bych neslyšel.
Já mám z tebe tento dojem.
Zkoušíš prohlédnout, dáš se zdali.
Jsi nahá krása pod závojem,
jenž prosvítá a přece halí.
Jsi lstivá šelma ostrých drápků
a nebezpečných tesáků.
Co sladkým medem láká muže.
Krásně, však na hrot bodáku.
Hospoda
Hospoda bývala též místem svobody.
V hospodě dalo se mluvit a žít.
Dneska už budou jen bez kouře hospody.
Za pár let zakážou alkohol pít.
V hospodě se sejdeme. Napijeme džusu.
A korektní dialog zakáže nám pusu.
Inzerát do rubriky seznámení
Chtěl bych znát slečnu s brýlemi.
Sečtělou, chytrou a pilnou.
Chtěl bych zná slečnu s brýlemi.
Mladou a duševně silnou.
Chtěl bych znát slečnu s brýlemi.
Brýle jsou symbolem krásy.
Pište mi, slečny s brýlemi.
Nejlépe s dlouhými vlasy.
Pište mi, slečny s brýlemi.
Pište mi. Jen pro vás žiju.
Ostrava, pod mostem Legií.
Tam jím, tam spím, tam piju.
Jalo
Děti volaj: "halo, halo."
Máme tady jalo, jalo.
Na louce zas loste tláva,
v lese kvete mech.
Do plašivek nekopeme.
Ty je taky nech.
Jdu si lesem na plocházku
a mám to lát velice.
Najdu včely, už mě vezou
do nemocnice.
Z nemocnice do málnice?
No co se to stalo?
Děti, včely nedrážděte!
Užijte si jaro.
Kouzelník
Kouzelník má ve svém skladu
zastrčený někde vzadu,
za cylindrem v němž nic není,
velký kufr na mizení.
Ať už tam dáš cokoli,
vše ti zmizí v nenávratnu.
Až budu mít depresi,
zalezu tam, víko sklapnu.
Lenka
Jak květina když vykvete,
myšlenka mi hlavu splete.
Je to vůně pronikavá.
Já si říkám: "To se stává."
Dnes ne, možná jindy, snad.
Myšlenka mi nedá spát.
Intelekt už nezabírá.
V hlavě mi jen zeje díra.
Mozek ten svůj souboj vzdává.
Je to, nebo není, pravá?
Tohle chtěl bych věru znát.
Myšlenka mi nedá spát.
Je to jako ta hra v šachy.
Přehmaty a rychlé zvraty.
Už v základním postavení,
není správné opevnění.
Dá mi, nebo nedá, mat?
Myšlenka mi nedá spát.
Tohle v mysli pohrávání,
často vede ke zklamání.
Poblouznění lidských smyslů,
muže může do nesmyslu
zahnat. Pokud si chce hrát.
Myšlenka mi nedá spát.
Svůdná, mladá, sexy, tenká,
roztomilá, sečna(zkrátka) Lenka.
Krásná, hodná, přece zpupná,
tvrdohlavá nedostupná?
Mám se, nebo nemám, vzdát?
Asi ji mám prostě rád.
Motto
Kdybych byl jednou třeba kočka,
klidně bych zakousl i myš.
Jen tak, hrou.
Teď však jsem člověk a myš počká.
Koušu jen lidi co mě štvou.
Náhrobky
+
Na hřbitově u stěny
náhrobek je kamenný.
Na něm nápis, jasná zpráva:
"Měl jsem přece přednost zprava."
+
Bylo jaro, řvali ptáci.
Cítil jsem to v kostech.
Že se hádat nevyplácí
s ženou o blbostech.
Nůž držela zrovna v ruce,
když jsem křičel slova.
Ohnala se po mě prudce.
A teď je z ní vdova.
Smrt
Smrti já se nebojím.
Smrt ta nehne se mnou.
Ta si na mě nepřijde.
A když, tak jenom jednou.
Od Poštovní schránky až po zkázu lidstva
Jiří Wolker někdy kolem roku 1915:
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře, ?...
Bolek Bulena 10.4.2014:
zas je středa
lezou ven básnická střeva ...
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není taková lecjaká věc,
čumí z ní do světa letáků tisíce,
vůkol v ten svět komerc
e.
Paul Merild téhož dne:
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Čumí z ní do světa letáků tisíce.
A já je pročítám jak pitomec.
Vidím v nich šrouby a vidím v nich matičky,
zahradní lavičky, obaly, brašničky.
Rozvozy jídel jak od naší babičky.
Šunkové chlebíčky, zdobené lahvičky,
dárkové krabičky. Všechny ty věcičky.
Kupujte v akci a se slevou, na splátky.
Všechny ty nicotky zdobené pozlátky.
Jednou se pomstí nám. Povstanou z odpadu.
Všechny ty věci co chvilku jsme chtěli.
Na skládkách šikují proti nám armádu.
Jen málo užité zánovní střeli.
Zbytečný triedr znuděně zamíří.
Cínový vojáček vystřelí.
Sponky a kravaty sváží nás k pranýři.
Pak teprv budeme v prdeli.
