ZELENÁ

Další otázka. Kde hledat mléko?
Čekám na zelenou. Je tu, vyrážím po jejím vypití ven z hospody. Na mé cestě je překážka. Další. Další křižovatka. Tak tedy čekám na zelenou. Je tu. Je tu babička o holi. Musím ji pomoci. Musím, četl jsem o tom v novinách, že by se mělo pomáhat starým přes přechod. Stojíme spolu na chodníku, před nemá zebra. Auta sviští kolem dál a vesele přitom troubí na dívčí školu, jenž stojí naproti v čele s třídní učitelkou. Jdou na exkurzi do Národního technického muzea, kde je dnes přednáška o vzniku hornictví v severočeské uhelné pánvi. Auta zpomalují. Beru babičku pod ruku. Je tu zelená, ale babička nechce přejít, prý nerada šlape po zvířátkách, hlavně po zebře, jejíž černobílé pruhy připomínají mládí. A tak tam stojí dál, od té doby, co jí tam postavili jako semafor pro chodce. Ale zelená je tu, všichni musíme jít dál, tak jako číšník se svým tácem, jehož lesk vyvolává dojem, že má zelené oči.
Ležím, medituji o něžnostech, přátelé se probouzejí a nad celou symfonii na zeleném vršku se pasou krávy. Strakatý.