Zastávka

Čekáme,každý sám

na autobusové zastávce

protkané svojí realitou.

Lampa mhouří do očí

- připomíná světlo.

Prší slova,

které nám ukradli

a my je ukradli jiným.

Prázdné ruce v plných kapsách.

V kapsách plných našimi představami o životě.

Čekáme,

každý sám

v prázdné čekárně

plné vlastních povzdechnutí.

Nevíme v kolik to má jet

a jestli je to dobrým směrem,

ale cítíme už teď teplo autobusu.

Občas někdo projede kolem,

ale jsme to my

a užasle hledíme na svá "..kdyby.."

Čekáme ,

na zastávce naší duše

a každou chvíli má jméno.....