Z Ježíšovi koruny

Někde jsem se ztratil,
nepoznávám to tady ani tam,
natož pak sebe,
pouze obloha přiložená k tomuto životu,
známá v oblacích,
chladivá na spáncích,
vměstnaná na náměstí města mojí hlavy.
Hlavy s pěšinkou
vyšlapanou statným hřebenáčem
až k týlu vracejících se myšlenek.
Z neznámých příčin ztracený,
klíč od truhly s nalezenými.
Úzkou uličkou vedle partičky chuligánů
protáhnu se směrem k tribuně a někdy k východu,
protáhnu se potrubím uprostřed světových stran
v šachtě schované pro ticho.
Nadzvednu poklop - jedním okem.
Některý dny ani nadzvednou nejde,
to se objeví nová ulička v podzemí,
co zdála se být slepou.
Svědivé svědomí potrestá,
ty jež málo hledají.
Vylezu na kopci nad všemi městy,
do ostré jinovatky položím dlaně,
smrt pohladí mě.
Někde jsem se ztratil.
Na parapetu - bratranci okna,
ve váze bez květiny
již několik let na dně s pár drobnými vyložen
na stůl kdesi mezi rozházenými kartami,
promáčen v cizí paruce,
ve městě kde nikdo nikoho nezná,
na konečné autobusové linky bez čísla,
ve vlaku bez kolejí
kolem času
s trnem v oku.