Vyždímanej pomeranč (povídka)

Snad citron bez odpuštění, vystříklí hnis někomu cizímu na kabát.Bezprizorní čekatel v kavárně Tragedie o hodinu dřív s lístky do dvanácté řady,s kravatou ještě v kapse hned vedle lístků a kapesníku objednán separátním psem hlídajícím vchod do jeskyně.Cestou do divadla potkal pár mrtvých , jako když se on prochází hřbitovem , tak se mrtví někdy na podzim procházejí mezi živými .Pokleknou k nim a čistí , co z nich zbylo.
Moravská třešeň je v polovině , starý rébus, s kterým si láme hlavu v divadelní kavárně plné manželek a přítelkyň kamarádů , kteří by snad dnes večer měli přijít na představení.Unavený herec sedící v šatně ve kraji světla a tmy.Nenápadný uzoučký proužek dýmu opouští jeho nozdry podobné odhodlání koni.
Nadržená bolest sebou občas škubne kdesi v páteři.Jakoby čekal v čekárně přeplněné stehny,břichy a zpocenými zády.Jakoby stále hledal výmluvu, proč kdysi dávno neřekl, že půjdou všichni do kina a teď hledal ospravedlnění v kavárně divadla Komedie.
Občas si připadal sám , jakoby všichni byli na dovolené.Neutěšený vnitřním světem snaží se podobat vylouhovanému sáčku čaje v popelníku.Půlhodina je již dávno pryč.Vlevo pár lidí z literárního spolku a vpravo banda popelářů.
Dnes je prý derniera, v kavárně to vře – kouření, srkání a šebetavé prchání prstů po stolcích.První gong, u šatny pořád někdo stojí.Před vstupem na záchod se mrkne na cedulku s pohlavím.Ujištěn vyhlíží hladově skrze vyžrány divadla do celého světa.Druhé zvonění, jak budík po ránu s ním škubne. Zaplatí u baru a pozoruje, jak všichni po schodišti odcházejí na představení. Nervozita milenců kolem oběda.Postavené hlavy – angrešty s neznámou kyselostí na rtech.Je nás tu hrstka, co mají odzvoněno. A třetí klinkání znervózní i barmana.
Rozžhaví se doběla, jak ruská raketa země-země! Neudiven pomáčkne lístky v kapse a frivolně odchází z představy klikatým bludištěm mezi kulisami města...