Vytí ženy

Velkolepý - monstrózně objemný,
celoplošně gravírovaný souběh myšlenek,
stavící se na zadní
vzpírající se pomyšlení
dokončit svou ultimátní životnost

A to maso a ten kuskus mám dát tati taky do lednice?

Psát se dá ovšem a neustále.

Tati víš odkud znám ty kámoše?

Psát by se dalo
i rušen snad ? kolize! myšlenek!

Jdi do svého pokoje a nech mě na minutku!

Kolize psát se dá,
pokud nepotřebujete zjistit cože to hraje v rádiu.
Psát můžete v klidu, jste-li grafoman.
Psát ovšem i otom, že se snažíte něco napsat,
ach tak zaspat, do hlavy nacpat, jít se vycpat!
Kdo co? Cože?
Prosím jdi si udělat úkoly do pokoje!
Děkuji, jek kuji, jů kyj
Né pij! Nepij nesrkej!
Nech klid mi v kuchyni alespoň!

Psát spát, jít se zavrtat, zahrabat?.
Hrabal
Né klid, věty jsou jako lid,
Shromažďují se do?..do sakra
všude! Jsou všude!
Nejen v lodích knih,
ale i v novinách,
kdejakém plátku, na stolech, na zdech
i konečných vlaků.
Prosíme nevyhazujte věci z oken.
Slova nás zaplavují jak písmenková polívka
z hrnečku vař!
Únavou zas nedokončíš ani větu.
Je půl dvanácté, nejvyšší čas jít prostě jinam.
Kam tě unesou - tvé nohy

Dcerka už usnula a zbyla jen dvě slova, jako my dva.
Jedno si říkáme, druhé spí s ním
Dobrou noc.