Výstřední postava

V šeru a mlze,
stojí si drze
výstřední postava.
Stát tam jak ona,
musí být otrava.
Stojí a nedutá
na stranu nahnutá.
Má vůbec duši?
V poli ta socha mlčenlivá.
Nic ji neruší,
co jenom v sobě skrývá?!
Stojí a čeká
snad,
stále ji oblézá chlad.
Postava s hrůzným dechem,
stojí jak šílená.
Nezabývá se spěchem,
jak hrůza vysněná.

Sluneční paprsky rozehřály,
tajemné šero skolí.
Čeho jsme se tak báli?
Z hadrů jen strašák v poli.