Vymetená Viola

Vymetená Viola - má podzimní triola,
v hlavě prázdno - v lahvi plno,
hlavně bezhlavě se spustit do prostoru,
pustit se vodou a plout k ostrovu,
už je vidět na obzoru,
nějací Eskymáci na mě mávají,
potají tajit dech pod vodu,
na zádech batoh s knihami,
co nepřečetl delfín ani,
potopit se k vrakům na dně,
jak k těm chlápkům na Národní,
každá žena zajištěna.
Svádím dnes však boj tu vodní
o život svůj se šroubem lodním,
než doplavu k papouškovi - ostrovnímu tomu baru.
Slaný pot , tak jako slzy,
promiňte né jsou to vlny,
však už brzy, však už brzy
na vaší pláži přistanu,
nebo možná na zahradě,
ve skleníku vedle domu
s padákem svým skládaným,
asi už blouzním
v každém pádě - honí mě někdo, nebo něco? Snad ne múza?
Prchám plavu prsa kraula prsa kraula ááááúúúúúúúú fffffffff
je to medúza ..

Jaká hrůza jímala mě,
že by blůza medúzy,
kotníkem se letmo dotkla…..ssss
Mé zamlžené potápěčky, co jsem dostal od otce v den odjezdu na Mácháč, kde jsme se měli potkat s bratrem a babičkou a oslavit tak poslední dny prázdnin roku pětaosmdesát…
tak ty brýle teď strach z hlubin zahlédly - rychle nahoru na hladinu!
Cíl se blíží - támhle v rohu maličký,
lidé sedí na pobřeží, kol rybářské pramičky.
Ach můj bože to je tempo - nohy bořím do písku
buď zdráv ty - ty malý Ferdo,
buď zdráv i ty Cipísku.
Takže večer zase končí,
je to pořád dokola,
zhasli světla nástupiště,
zametená Viola !