VOJENSKÉ ELITKY I.

V zátiší za pavučinou ,
kde usazen je z rakví prach ,
nejdřív si hrá mdlé robě s třtinou
a muži sní v svých hrách.

Při všedním a bezejmenném dni ,
kdy slunce zapadává v Zlatý ,
jek mok , který chce být
vždy poslední ,
však nikdo nechce míti
v hlavě dráty.

Po okraji mého srdce
stékají tři kapky , co se rozdělí.
Jedna pro ní , druhá pro mě ,
třetí pro tebe můj drahý příteli.

Teď čekám
v ustálé a chladné letargii
a snažím se si najít jen svůj střed.
S nudou a lehkostí
já odolávám zmiji ,
pak budu čekat ,
až odplazí se zpět.

Já dívky bral jsem na procházky
a chlapců nespočet.
V samotě
nekonečně mám své lásky
a s nimi miloval jsem svět.

Už vykouřil jsem tisíc cigaret
a stále myslím na tvůj ret ,
i když znám tebe nazpaměť ,
to k lásce k tobě nestačí.

Už tisíc hrdel prolitých
a dívek ,co jsem dal můj smích !
Já bez tebe jen milý mnich ,
kol lásky mé je bodláčí.