VELICE VZRUŠUJÍCÍ BÁSEŇ

Poprvé s Pokrokem

pobíhal zmateně se snahou

ztišit rádio, aby vše slyšel.

Kočka na Parapetu

s nohama elegantně na Špičkách

-baletka.

-okolo toho okna jsem šel

rychle a v ruce svírám dávku drogy.

Jdu rychle tam, kde nesvítí lampy,

tam kde už lidi nebydlí,

jen bodláčí

strach spěchu,

sněm stesku.

Nesl jsem tedy drogu,

skrýval ji,

ale všichni jako by věděli , že ji mám.

Koukali do mě.

Ne vztekle,

ne rozlobeně,

ne usměvavě-bez mračení.

Snad vyděšeně,

snad vychytrale,

podezíravě, ale bez obav.

Snad vystrašeně,

zkoumavě, či úlisně,

nebo snad jak ten teplouš v baru,

co jsem tam pak šel

a co se mi tak ...

Drogu jsem položil na prkýnko záchodu.

I teď jsem pořád s ní

Klo p ý t á m p o r e z a véém

l e š e n í .