Úsporná realita

Mám krušnej tejden,

moje holka chce mít

bezpodmínečně mezi

nohama nové ultralehké always.

Stejně se ve středu se mnou rozejde,

až dostane funkci.

Zlomená srdce a zlomené šípy.

Ne,ne ,ne,to mě přece

nevtáhne do depresí.

Skočím do supermarketu

a koupím si co chci.

Třeba to,co ani nechci,

ale alespoň utratím mý vydělaný – podělaný prachy.

Uklidní mě to.

Najím se v mekáči,

počkám až bude šest,

abych mohl volat bez kreditu.

Zajdu do čtyřhvězdičkovýho bordelu,

opiju se reklamní vodkou

a večer se vykoupu s Cavinem Clainem.

Usnu a nebudu na ní myslet.

Přestanu myslet na lásku,korupci,

erupci na slunci,násilí ve městě,

zkurvenou politiku a další sobce

neschopný rozhodnout za ty ,na které si dělají nárok

a přesto chtějí rozhodovat jak děti,

ale jiné než ty,které nás potřebují.

Přestanu myslet na hluboký smysl válek

a úbytek tolerance v procentech.

Přestanu myslet na všechny nás,

jak na těžítka na mém pracovním stole

Přestanu myslet

a ráno vstanu

a půjdu usměvavý do práce………..