Ubohá iritující báseň 2

Ubohá iritující báseň 2

Topím se v louži,

na dlani sotva udržím tužku

a papír.

Je mi měkce a slabě

v téhle básni,

je mi uboze v téhle básni.

Už zase skáčou ostatní,

přes kaluž z níž se opíjím.

Mám lásky málo a citů moc.

Když padal jsem ze skály,

snad už jste na mě zapomněli.

Znáte mě koušu si nehty,

chci všechno, čemu unikám,

chci lásku, chci přátelství,

umřít,

opít se, lásku pít,

jen trochu milovat

jen trochu cítit člověka -

tanec a let

a lehkost miluju a jízdu.

Nechte hrát fantazii demižonu

Jen trošku cítit člověka

a přesto chci tě líbat Markéto !

Srkám z louže,

přes kterou skáčou ostatní.

Za činem stojí pravda - všechna slova lžou.

A já jsem mu za to vděčen

už začal,

tak nechte hrát Erika.