Tit a nic

Ty tánské lidstvo se pomalu snáší
do hlubin
Freudova svědomí.
Lehký zmatek pobíhajících
manažerů začíná znervózňovat.

Příroda zdá se nemá na to nervy.
Umělý vánoční stromek od básníka,
co ho suší ve sklepě, nikdo nechce.

Prý tomu chybí poezie.
Namísto úkolů, co vše je třeba ustlat, umýt,
uklidit, vyprat, nakoupit, vyžehlit, zahrabat, zakopat,
píšeme básně seznamů, grafů, tabulek a tváříme se jakože nic,
že nic se neděje při snaze myslet,
myslet do hloubky
až ke kosmické závrati,
zatímco snášíme se v simulaci bezvědomí.
R e t n é é éé!!!