Svatební

Ležím v zahradě a pozoruji letadla,
každou chvíli nějaké proletí pár metrů od země,
aby přistálo na nedalekém letišti.
Zahrada je plná svatebčanů,
baví se každý po svém,
po svatebním obřadu.
Moje letadlo leží u jezírka,
vedle stolku s čajem
a jediný, kdo přežil jsem já.
Muž stojí ve dveřích
a žena sedí u okna.
V hlavě je vše dovoleno,
tam nikdo krom vás nevidí.
Píšu, protože zpomaluji.
Svatebčané vytvářejí skupinky,
někteří se tváří do objektivů, jiní pijí, olizují se
po svatebním dortu, cachtají se v potoce, honí děti,
stavějí pingpongový stůl a nosí další dárky
ke stromu nového manželství.
Stařík hraje na heligonku:
..život už není, že mu budeš mávat z vlaku...
Okolo zahrady roste les-to krásné slovo plné jehličnatých písmenek.
Muž stojí ve dveřích a zapaluje si ještě cigaretu,
žena se dívá z okna, a jestli tam něco vidí, je to pouze její.
Svatebčané postávají, sedí i leží,
někdo umírá.........vedrem,
muzikanti si nosí vychlazená piva z nedalekého obchodu.
Kolem mé hlavy v trávě pošlapuje chlapeček stejného jména jako ženich
a stále mi nabízí klíčky od auta svého táty,
který nás z dálky pozoruje úsměvem.
Nad hlavou nám prolétá Boxing, Tupolev i Iljušin,
všechny modely, které jsem v dětství postavil,
než mi zbyl model matky a otce.
Všechny stromy jsou rovný!!!!!
Žena u okna se zahledí na muže,
muž odchází vedle do pokoje,
už dokouřil.