SPIRIT aneb Na narozeninách Johnyho Walkera

Zavěsil jsem telefonní sluchátko a vytušil, že je to pro tento večer naposled. V mém zápisníku byla totiž poslední hrstka čísel u propoceného jména rajskou, někdejší lásky z metra. Bylo k půlnoci, takže se tahle naše celá slezlá banda ze všech koutů Prahy náramně bavila. Vstal jsem konečně od toho šílené vynálezu dr. Bella, opustil hru–chci slyšet všechny, celej svět, teď a hned a vyrazil ke stolu trošku na něm poklidit, prostě jsem začal dokonzumovávat všechny nedopité sklenice a lahve. Sedím s hlavou zakloněnou a říkám si doprdelepročjsmesetuzasetakblběsešlistěmasvejmalžema? Už se to zvrhlo, každej předvádí, co by teď asi nejvíc chtěl dělat. Fakt úděsný, no a je to zírám na špičky svejch drsňáckejch bot a zrovinka mi na ně přilítlo ještě horký sperma odněkud ze zadu.