Sněženka v létě

Oči prosáklé krví,
nevyditelný dům na tvé pouti.
Proč pláčeš dívko
na konci ulice?
Že jsi se pochopila?
Už nemáš žádný půvab,
používáš nůž,
místo jemného jedu,
naivně duhou si omotáváš tvář,
vcházíš do temna lhostejnosti
a přitom ti na všem záleží.
Nech být své tělo a dýchej
a dýchej zase svým srdcem.
Jsi vlastně ještě dívka?
Zahoď ten obraz,
upadni do bláta,
aby jsi poznala své srdce.
Máš stovky přátel
a jsi stále sama,
sněženka v létě duhou oplývající.
Vždyť umýš létat,
tak proč nejsi s námi?
Ano, ptám se tě,
protože to jsi ty,
sněženko v létě.